Július Barč–Ivan byl slovenský prozaik a dramatik maďarského původu.

Július Barč–Ivan se narodil v rodině učitele, byl maďarského původu. Po maturitě na gymnáziu začal v roce 1926 studovat práva na UK v Praze. Z vážných zdravotních důvodů musel po roce studium přerušit a v roce 1930 se přihlásil ke studiu na evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Poté působil jako kněz na různých místech východního Slovenska.

V roce 1942 se Július Barč-Ivan přestěhoval do Martina, pracoval jako tajemník Slovenské národní knihovny, později byl zaměstnancem Matice slovenské. Na konci života trpěl Barč– Ivan Parkinsonovou chorobou a psychickými problémy.


Július Barč–Ivan začal publikovat počátkem 30. let v časopise Vesna a v Národních novinách.

Próza:
Pohádka – 1933, sbírka povídek, která obsahuje tematicky a stylově odlišné práce např. Pohádka, Film, Penze Jozefa Grubčíka.

Predposledný život – 1940, soubor novel obsahující prózy publikované v letech 1937 – 40 ve Slovenských pohledech.

Železné ruky – 1948, česky Železné ruce 1985, autor v románu zpracovává téma synovské revolty.

Cesta ďaleká – 1950, román zachycuje přeměny vztahu Otce ke ztrátě Syna.

Úsmev bolesti – 1968, soubor povídek, připravovaný do tisku původně již koncem 40. let.

Dramata:
Mezi Barčovými prózami a dramaty byla myšlenková, jazyková a motivistická příbuznost.

3000 ludí – 1934, knižně 1935. Dramatická prvotina, pro niž bylo podnětem uzavření továrny v Krompachách v době hospodářské krize. Barč situoval děj do amerického prostředí.

Diktátor – 1938, knižně 1981. Hra poukazuje na etické důsledky lidské schopnosti manipulovat s osudy jiných lidí. Postava Diktátora má podobné vlastnosti jako Maršál v Čapkově Bílé nemoci.

Mastný hrniec – 1940, knižně 1941. Satirická komedie čerpající z tradičních zdrojů komična. Využívá záměny středoškolského profesora za nově jmenovaného ministra.

Hry Diktátor a Mastný hrniec byly podrobeny značné cenzuře.

Matka – 1943, hra o třech dějstvích byla hrána v roce 1947 ve Stavovském divadle v Praze. Matčino vizionářství a její předtuchy upozorňují na otázku svobodné vůle člověka. Navazuje na tradice antického dramatu. Kromě důrazu na nadlidskou sílu mateřské lásky má hra teologický rozměr.

Hry ze 40. let jsou reflexivními dramaty s teologickým pozadím.

Neznámý – 1944, zobrazuje příchod neznámého hlasatele lásky do Města a odmítnutí jeho poselstva lidmi.

Dvaja – 1945, česky Dva – 1986. Hra je založena na vzdalování a přibližování postav.

Veža – 1947, knižně 1948. Autor byl inspirován 1. knihou Mojžíšovou.

Koniec – 1948. Děj hry se odehrává na území, které je po katastrofě postižené fyzickým a psychickým rozkladem.

Další díla:
Člověk, ktorého zbili – 1936 hra, knižně 1964. Zachycuje vnitřní přeměnu soudce, který se přesvědčí o relativitě práva a spravedlnosti.

Pevec boží – 1936, hra vydaná knižně čerpá ze života J. Tranovského