Karel Josef Beneš byl prozaik s velkým talentem svou tvorbou výrazně sledující mravní ideály.

Karel Josef Beneš se narodil v lékařské rodině. Po absolvování klasického gymnázia v roce 1915 byl ihned odveden do armády. Na frontě byl těžce raněn a jako invalida propuštěn do civilu. Věnoval se studiu přírodních věd, filozofie a dějin hudby. Současně navštěvoval i lékařskou fakultu.

V letech 1921 - 38 byly Benešovým působištěm Univerzitní knihovna a Státní pedagogická knihovna. V letech 1934 - 37 také externě řídil vydavatelství Družstevní práce.

Po březnu 1939 se K. J. Beneš zúčastnil odboje a na konci roku 1941 byl zatčen a odsouzen na sedm let. Vězněn byl na Pankráci, v Terezíně, Gollnově, Drážďanech, Ebrachu a Straubingu. Na konci války přežil pochod smrti a v dubnu 1945 se dočkal vysvobození.

Po 2. světové válce pracoval K. J. Beneš jako úředník ve Státním plánovacím úřadu a pracoval i ve filmové dramaturgii.

V roce 1950 se K. J. Beneš přestěhoval do Rožmitálu pod Třemšínem, kde také v roce 1969 zemřel.


První Benešovo tvůrčí období bylo pod vlivem expresionismu:
Dobrý člověk - 1925
Ozáření lidé - 1929

Výrazné uplatnění psychologického realismu se projevilo v románech:
Uloupený život - 1933, román byl také zfilmován
Vítězný oblouk - 1937
Kouzelný dům - 1937

Novou tematikou jeho tvorby byly vlastní zážitky z války. Zaměřil se i na vylíčení osudů lidí z různých společenských vrstev zasažené dramatickými událostmi.
Ohnivé písmo - 1950
Rodný hlas - 1953
Cesta do neznáma - 1973, román byl vydán posmrtně

Další oblastí Benešova zájmu bylo období revolučního roku 1848. Své rozsáhlé znalosti historie literárně ztvárnil v románové trilogii:
Mezi dvěma břehy - 1954
Dračí setba - 1957
Útok - 1963

Próza pro mládež:
Studenstký hrdina - 1956