Karel Kosík byl český, původně marxistický, filosof. V průběhu druhé světové války studoval na gymnasiu, kde se zapojil do odboje v levicově orientované skupině Předvoj. Dne 17. listopadu 1944 byl zatčen gestapem a později vězněn v Terezíně, kde jako heftlink pracoval na výstavbě podzemní továrny Richard pod Radobýlem. Roku 1945 maturoval na gymnasiu v Praze, poté studoval na filosofické fakultě UK, do roku 1947, pak studoval do roku 1949 na leningradské a moskevské universitě.

Od roku 1953 byl zaměstnán jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu ČSAV, roku 1968 se stal profesorem na filosofické fakultě UK, kterým byl až do roku 1970. V letech 1968–1969 byl členem ÚV KSČ. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ a až do roku 1989 byl nezaměstnaný, jeho publikace vycházely pouze v zahraničí. Roku 1990 se vrátil na universitu a přednášel zde do roku 1992. Poté přešel do Filosofického ústavu.

Jeho manželkou byla známá literární teoretička Růžena Grebeníčková. Jejích děti jsou matematik Antonín Kosík, varhanice a skladatelka Irena Kosíková a redaktor Štěpán Kosík.

- Čeští radikální demokraté, 1958
- Dialektika konkrétního, 1963
- La nostra crisi attuale, 1969 Řím
- Kritik der technischen Vernunft, 1973 Frankfurt nad Mohanem
- Století Markéty Samsové, 1993
- Jinoch a smrt, 1995
- Předpotopní úvahy, 1997
- Poslední eseje, 2005

Kromě těchto děl se podílel na řadě sborníků, napsal řadu článků vyjadřujících se k filosofickým problémům. Po roce 1964 přispíval i do Literárních novin.