Karel Matěj Čapek – Chod, vlastním jménem Karel Matěj Čapek, byl povídkář, novelista a romanopisec realistického a naturalistického směru, novinář.
K.M. Čapek – Chod pocházel z rodiny středoškolského profesora. Na domažlickém gymnáziu...
Životopis
Karel Matěj Čapek – Chod, vlastním jménem Karel Matěj Čapek, byl povídkář, novelista a romanopisec realistického a naturalistického směru, novinář.
K.M. Čapek – Chod pocházel z rodiny středoškolského profesora. Na domažlickém gymnáziu maturoval v roce 1879, studia práv nedokončil a věnoval se žurnalistice a beletrické tvorbě.
Čapek-Chod působil nejprve v Olomouci, od roku 1888 do konce života pak v Praze. Pracoval postupně v redakcích Našince, Hlasu národa, Národní politiky a od roku 1900 v redakci Národních listů. Po příchodu Karla Čapka do této redakce začal Karel Matěj Čapek pro rozlišení užívat přídomku „Chod“.
Vedle novinářské a vlastní slovesné tvorby se věnoval Čapek-Chod také výtvarné a divadelní kritice, v níž proslul jako ostrý polemik. Autorsky přispíval také do časopisů Světozor, Zvon aj.
Karel Matěj Čapek – Chod je pohřben v Praze na Vinohradském hřbitově.
Ve svých dílech se Čapek-Chod volí atraktivní náměty, příběhy fyzicky a duševně poznamenaných jednotlivců. Různá prostředí, ve kterých se jeho hrdinové pohybují, charakterizuje i jazykem, užívá archaismy i novotvary, slangy i obecnou češtinu.
V návaznosti na Jana Nerudu se soustředil na drobné beletristické žánry určené pro noviny.
Povídky, novely, romaneta:
Povídky – 1892
Nedělní povídky – 1897
Patero novel – 1904
Nové patero – 1910
Patero třetí – 1912
In articulo mortis – 1915
Siláci a slaboši – 1916
Ad hoc! – 1919
Romaneto – 1920
Tři chodské grotesky – 1920
Pohádka – 1920
Romány:
V třetím dvoře – 1895
Kašpar Lén mstitel – 1908, první významný román, ve kterém se zabývá vzpourou jedince proti společnosti. Kriminální příběh mstitele – vraha.
Pětice rozměrných románů tvořících volně související cyklus, který vyslovuje spisovatelovu pesimistickou životní filosofii.
Turbína – 1916, na osudech členů rodiny pražského podnikatele ukazuje osudové propojení bankrotu otce s uměleckých ztroskotáním jeho dcery.
Antonín Vondrejc – 1917 – 18, tragická životní historie nadaného básníka a redaktora, kterého zničil vlastní pud ke sklepnici Anně
Jindrové – 1921, o mravní odpovědnosti válkou postiženého slepce k dítěti
Vilém Rozkoč – 1923 a jeho doplněk Řešany – 1927, romány zobrazující životní a uměleckou dráhu sochaře z proletářského prostředí
Drama:
Begův Samokres – 1911
Slunovrat – 1913
Výhry a prohry – 1915
Básníkova nevěsta - 1926
K.M. Čapek – Chod pocházel z rodiny středoškolského profesora. Na domažlickém gymnáziu maturoval v roce 1879, studia práv nedokončil a věnoval se žurnalistice a beletrické tvorbě.
Čapek-Chod působil nejprve v Olomouci, od roku 1888 do konce života pak v Praze. Pracoval postupně v redakcích Našince, Hlasu národa, Národní politiky a od roku 1900 v redakci Národních listů. Po příchodu Karla Čapka do této redakce začal Karel Matěj Čapek pro rozlišení užívat přídomku „Chod“.
Vedle novinářské a vlastní slovesné tvorby se věnoval Čapek-Chod také výtvarné a divadelní kritice, v níž proslul jako ostrý polemik. Autorsky přispíval také do časopisů Světozor, Zvon aj.
Karel Matěj Čapek – Chod je pohřben v Praze na Vinohradském hřbitově.
Dílo Karla Matěje Čapka-Choda:
Ve svých dílech se Čapek-Chod volí atraktivní náměty, příběhy fyzicky a duševně poznamenaných jednotlivců. Různá prostředí, ve kterých se jeho hrdinové pohybují, charakterizuje i jazykem, užívá archaismy i novotvary, slangy i obecnou češtinu.
V návaznosti na Jana Nerudu se soustředil na drobné beletristické žánry určené pro noviny.
Povídky, novely, romaneta:
Povídky – 1892
Nedělní povídky – 1897
Patero novel – 1904
Nové patero – 1910
Patero třetí – 1912
In articulo mortis – 1915
Siláci a slaboši – 1916
Ad hoc! – 1919
Romaneto – 1920
Tři chodské grotesky – 1920
Pohádka – 1920
Romány:
V třetím dvoře – 1895
Kašpar Lén mstitel – 1908, první významný román, ve kterém se zabývá vzpourou jedince proti společnosti. Kriminální příběh mstitele – vraha.
Pětice rozměrných románů tvořících volně související cyklus, který vyslovuje spisovatelovu pesimistickou životní filosofii.
Turbína – 1916, na osudech členů rodiny pražského podnikatele ukazuje osudové propojení bankrotu otce s uměleckých ztroskotáním jeho dcery.
Antonín Vondrejc – 1917 – 18, tragická životní historie nadaného básníka a redaktora, kterého zničil vlastní pud ke sklepnici Anně
Jindrové – 1921, o mravní odpovědnosti válkou postiženého slepce k dítěti
Vilém Rozkoč – 1923 a jeho doplněk Řešany – 1927, romány zobrazující životní a uměleckou dráhu sochaře z proletářského prostředí
Drama:
Begův Samokres – 1911
Slunovrat – 1913
Výhry a prohry – 1915
Básníkova nevěsta - 1926