Karel Pecka byl český spisovatel, především prozaik.
Karel Pecka se narodil jako syn člena finanční stráže a do roku 1934 bydlel s rodiči nedaleko Lučence. Do školy začal chodit v Českých Budějovicích. Po ukončení dvouleté obchodní akademie...
Životopis
Karel Pecka byl český spisovatel, především prozaik.
Karel Pecka se narodil jako syn člena finanční stráže a do roku 1934 bydlel s rodiči nedaleko Lučence. Do školy začal chodit v Českých Budějovicích. Po ukončení dvouleté obchodní akademie pracoval krátce jako úředník v Tesle Praha. Po 2. světové válce si doplnil vzdělání na obchodní akademii, kde roku 1948 složil maturitu.
V květnu roku 1949 byl Karel Pecka zatčen a odsouzen k jedenáctiletému vězení pro údajnou velezradu, rozšiřování protistátních tiskovin a pokus o překročení státních hranic. Celou délku trestu přetrpěl v nejtvrdších podmínkách trestných pracovních táborů a uranových dolů v Kladně, Jáchymově a v Příbrami. Potom musel ještě splnit vojenskou povinnost u pomocných technických praporů (PTP). Poté pracoval jako jevištní technik v Národním divadle a od roku 1965 neměl stálé zaměstnání a věnoval se jen literatuře.
Po roce 1969 patřil Karel Pecka k ineditním autorům. Jeho nová díla vycházela v samizdatech a v zahraničí a až po roce 1989 knižně. Sám pracoval v manuální profesi až do odchodu do důchodu.
Poezie (sbírky):
Rekonstrukce – 1976
Schody – 1986
Domovní znamení – 1990
Střechy a zákoutí – 1992
Próza:
Knihy Karla Pecky otevřeně pojmenovávají skutečnosti, o nichž se dříve nepsalo. Navíc tak činil autor, který vše sám prožil a autobiografické rysy jeho próz v nich byly zcela zřejmé. Literární dílo Karla Pecky je mimořádnými životními zážitky ve zcela extrémních podmínkách osobní i společenské nesvobody odrazem 50. – 80. let v Československu.
Soubory povídek jsou psychologicky zaměřenými studiemi vězňů, kteří zápasí o přežití s okolím i sami se sebou:
Úniky – 1966
Na co umírají muži – 1968
Hra na bratrství – 1968
Horečka – 1967, román přináší navíc konfrontaci uprchlého vězně s vnějším morálně deformovaným světem
Veliký slunovrat – 1968, román s autobiografickým charakterem
Štěpení – 1974 Toronto, historická paraela pobělohorských Čech a konce 60. let.
Pasáž – 1976 Toronto, jinotajná povídka zachycuje společenskou atmosféru na začátku sovětské okupace v Praze.
Motáky nezvěstnému – 1980 Toronto. Román má určující autobiografický charakter, který autor napsal jako knihu svědeckou, v níž dokumentovaný fakt hraje prvořadou roli.
Malostranské humoresky – 1985 Toronto, rozšířeno 1992, sledují 70. a 80. léta v prohlubujícím se úpadku.
Pád Pýthie – 1991, úvahy, často groteskní nad současným světem.
Dlouhý koktejl – 1991, představuje soubor různých textů z minulé doby.
Svůdnost černé barvy – 1998, triptych
Karel Pecka se zúčastnil autorsky v zahraničních sbornících a některé jeho prózy se staly předlohou pro filmové a televizní scénáře.
Karel Pecka se narodil jako syn člena finanční stráže a do roku 1934 bydlel s rodiči nedaleko Lučence. Do školy začal chodit v Českých Budějovicích. Po ukončení dvouleté obchodní akademie pracoval krátce jako úředník v Tesle Praha. Po 2. světové válce si doplnil vzdělání na obchodní akademii, kde roku 1948 složil maturitu.
V květnu roku 1949 byl Karel Pecka zatčen a odsouzen k jedenáctiletému vězení pro údajnou velezradu, rozšiřování protistátních tiskovin a pokus o překročení státních hranic. Celou délku trestu přetrpěl v nejtvrdších podmínkách trestných pracovních táborů a uranových dolů v Kladně, Jáchymově a v Příbrami. Potom musel ještě splnit vojenskou povinnost u pomocných technických praporů (PTP). Poté pracoval jako jevištní technik v Národním divadle a od roku 1965 neměl stálé zaměstnání a věnoval se jen literatuře.
Dílo Karla Pecky:
Po roce 1969 patřil Karel Pecka k ineditním autorům. Jeho nová díla vycházela v samizdatech a v zahraničí a až po roce 1989 knižně. Sám pracoval v manuální profesi až do odchodu do důchodu.
Poezie (sbírky):
Rekonstrukce – 1976
Schody – 1986
Domovní znamení – 1990
Střechy a zákoutí – 1992
Próza:
Knihy Karla Pecky otevřeně pojmenovávají skutečnosti, o nichž se dříve nepsalo. Navíc tak činil autor, který vše sám prožil a autobiografické rysy jeho próz v nich byly zcela zřejmé. Literární dílo Karla Pecky je mimořádnými životními zážitky ve zcela extrémních podmínkách osobní i společenské nesvobody odrazem 50. – 80. let v Československu.
Soubory povídek jsou psychologicky zaměřenými studiemi vězňů, kteří zápasí o přežití s okolím i sami se sebou:
Úniky – 1966
Na co umírají muži – 1968
Hra na bratrství – 1968
Horečka – 1967, román přináší navíc konfrontaci uprchlého vězně s vnějším morálně deformovaným světem
Veliký slunovrat – 1968, román s autobiografickým charakterem
Štěpení – 1974 Toronto, historická paraela pobělohorských Čech a konce 60. let.
Pasáž – 1976 Toronto, jinotajná povídka zachycuje společenskou atmosféru na začátku sovětské okupace v Praze.
Motáky nezvěstnému – 1980 Toronto. Román má určující autobiografický charakter, který autor napsal jako knihu svědeckou, v níž dokumentovaný fakt hraje prvořadou roli.
Malostranské humoresky – 1985 Toronto, rozšířeno 1992, sledují 70. a 80. léta v prohlubujícím se úpadku.
Pád Pýthie – 1991, úvahy, často groteskní nad současným světem.
Dlouhý koktejl – 1991, představuje soubor různých textů z minulé doby.
Svůdnost černé barvy – 1998, triptych
Karel Pecka se zúčastnil autorsky v zahraničních sbornících a některé jeho prózy se staly předlohou pro filmové a televizní scénáře.