Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek, básník, novinář a překladatel, je autorem lyrické, milostné a meditativní poezie.

Karel Toman pocházel z rolnické rodiny, gymnázium vystudoval v Příbrami. Po maturitě studoval práva na Univerzitě Karlově, ale nedokončil je. Z existenčních důvodů střídal různá zaměstnání.

Karel Toman vedl pestrý život, s nepatrnými prostředky často cestoval po Evropě. Nějakou dobu žil ve Vídni, nejvíce ho ovlivnila Francie, kde na jihu pobýval také v zimě v letech 1924 - 25. Poté se stal redaktorem, nejprve Českého deníku a pak v Národních listech.

Po 1. světové válce byl Karel Toman zaměstnán v knihovně Národního shromáždění - tehdejšího parlamentu. Brzy však odešel do předčasné penze, přestože nebyl nijak finančně zajištěn.


Literární začátky Karla Tomana jsou spjaty s anarchismem. Byl jedním z tzv. "buřičů", spolupracoval s Neumannovým Novým kultem, publikoval v Lumíru, Moderním životě, Omladině aj. Toman nebyl nikdy přizpůsobivým básníkem. Do literatury vstoupil společně se svými přáteli, Fráňou Šrámkem a Františkem Gellnerem. Společné měl s nimi i to, že šel vždy důsledně vlastní cestou.

Poezie:
Pohádky krve - 1898, prvotina, básnická sbírka, kdy je autor ještě přesvědčen, že básnická lyrika má vyjadřovat skutečné prožitky.

Torzo života - 1902, básně z této sbírky přinášejí nové pojetí, vidění i tvar. Ve vášnivých erotických verších je láska střetáváním dvou rovnocenných partnerů i výsměchem vypočítavé a pokrytecké "morálce".

Melanchonická pouť - 1906, sbírka pokračuje v neklidném tónu. Hladové toulky po Evropě prohlubují pocit vyděděnosti, do intimní lyriky se vkrádá smutek.

Sluneční hodiny - 1913, sbírka vychází po delší odmlce. pohled na dobové rozpory se nemění, ale intimní poezie se v souladu s osobním životem zvroucňuje. K výrazným básním patří Tuláci, v nichž autor zdůrazňuje touhu po volnosti a spravedlnosti.

Verše rodinné a jiné - 1918, útlá sbírka vznikající za války a v níž nabývají jeho rodinné prožitky obecné platnosti a předchozí revolta je přehodnocována ve jménu národních cílů.

Měsíce - 1918, zpěv domova a mýtus češství v duchu tradice Jana Nerudy, Mikoláše Alše a Bedřicha Smetany.

Po 1. světové válce navázala Tomanova poezie navázala myšlenkově i tvarově na původní zdroje :
Hlas ticha - 1923, poprve společně s novým vydáním Měsíce

Stoletý kalendář - 1926, optikou chudých, na jejichž postavení se po válce nic nezměnilo, vnímá autor současné problémy světa. Vedle autoportrétu se tu opět objevují tulácké motivy inspirované pobytem ve Francii.

Později Karel Toman publikoval jen ojedinělé básně a epigramy:
Básně - 1945, souborné vydání díla
Rostlo stranou - 1930, rozšíř. 1947, příležitostné verše

V souvislosti s národně osvobozeneckým bojem se Tomanova poezie harmonizovala:
Verše rodinné a jiné - 1918, útlá sbírka vznikající za války, v níž jeho rodinné prožitky nabývají obecné mytizující platnosti.