Karla Erbová, roz. Fremrová, (nar. 30. dubna 1933 v Plzni) je česká básnířka. V letech 1951-68 publikovala pod jménem K. Papežová. V údobí normalizace byla režimem perzekvována. Ačkoliv patřila k zakázaným autorům, podařilo se v 80. letech redakci Československého rozhlasu zařadit do vysílání dvě její rozsáhlé básnické skladby.

Členka českého centra PEN-klubu, Rady Obce spisovatelů (po tři volební období a do 9. listopadu 2002) a redakční rady čtvrtletníku Dokořán, bulletinu Obce spisovatelů. Autorka básní, povídek a cestopisných textů s náměty vesměs čerpajícími z historie a mytologie starověkého Řecka. Za svoji literární činnost byla vyznamenána Cenou města Plzně v roce 1995, Cenou Jana Zahradníčka v roce 1999 a Cenou Bohumila Polana v roce 2003 .

Dílo Karly Erbové:
Neklid, 1966
Komu mé kosti, 1991
Via dolorosa, 1992
Vždyť miluješ svou lásku ke mně, 1993
lokasty Glauké Klytaiméstry, 1994
Obrazy obrazů, 1995
Armor, 1995
Mukáň, 1996
Náměstí zázraků, 1997
Terra cota, 1998
Potkání, 1999
Živly, 1999
Krajina s osamělým jezdcem, 2000
Plzni, 2001
Liánový most, 2002
Již nikdy nedovolím požáru..., 2003

Ukázka
Šílení! Nikdy neustoupí!
A přece z obou stran
i toho nejmenšího hoře
stojí týž člověk.
(Klytaiméstra III)

Další ukázky
http://www.volny.cz/psi.vino/cislo16/poezie/erbova.html
http://v-art.envision.cz/chudove_koreny/r02c01/net-party/erbova_koraby.htm