Karol Sidon - Životopis

Životopis

Karol Sidon je autorem existenciálně - psychologických próz a dramat.

Karol Sidon se narodil v Praze, otec zahynul za války jako oběť holocaustu. Matka od roku 1944 vychovávala syna sama až do roku 1948, kdy se znovu provdala. Po maturitě na JSŠ pracoval Sidon jako dělník a kulisák. Poté vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU.

Karol Sidon pracoval nejprve v Čs. rozhlasu, později byl dramaturgem Státního filmu ve Studiu Jiřího Trnky. Ve druhé polovině 60. let byl redaktorem Literárních novin, Literárních listů a Listů. Po roce 1968 se stal ineditním autorem. Od roku 1969 pracoval jako dělník, potom prodavač tisku a po podpisu Charty 77 byl propuštěn, pak jako topič.

V roce 1983 byl díky STB nucen Karol Sidon rodnou zem opustit. Odjel tedy i s rodinou do SRN, kde konvertoval k judaismu. V Heidelbergu studoval hebraistiku, aby se po sametové revoluci mohl stát vrchním rabínem pražským a zemským. Rabínská studia dokončil v Izraeli.

Dílo Karola Sidona:

Literární výpověď byla pro Karola Sidona promítnutím stavů vlastní psychiky do literárního tvaru. Rozhodujícím se stával proces vyjadřování, hledání takové podoby textu, jež by nejvíce odpovídala niterným procesům mysli.

Próza:
Na sklonku šedesátých let znamenaly novely, které jsou autobiografickými prózami, v nichž Sidon zachycuje tápání na cestě od dětství k dospělosti. Upřímná zpověď je sebeanalýzou, hledáním identity, zápasem dobra se zlem v sobě, úvahou kdo opravdu jsem:

Sen o mém otci - 1968
Sen o mně - 1970

Díla představující ucelené, prožitkově i myšlenkově spjaté vrcholy autorovy tvorby:

Evangelium podle Josefa Flavia - samizdat 1974, 1991 - esej, v níž hledání sebe v druhých je v osobitéinterpretaci Ježíše. Do fiktivního obrazu Ježíše promítá obecně lidské i vlastní problémy.
Tato esej je vlastní tvůrčí variantou evangelické problematiky.

Boží osten - trilogie, samizdat 1975, knižně 1991
Brány mrazu - samizdat 1977

Dramatická tvorba:
Ani v dramatické tvorbě Sidon neopouští těžkomyslné vidění světa. Jeho hry byly zakazovány, některé uvedeny jen krátkodobě:

Latríny - 1972

Labyrint - samizdat 1973, 1991 - veršovaná hra, v níž je v kulisách třicetileté války předveden až panoptikální mumraj světa lhostejný k lidskému utrpení.

Shapira - samizdat 1972, inscen. 1990, tato hra je považována za vrchol ze Sidonových dramat pro námětovou závažnost i pro výrazovou osobitost. Hrdina díla nenachází východisko z nevyvratitelného, ale nespravedlivého podezření a řeší celou situaci sebevraždou.

Zpívej mi na cestu - samizdat 1973
Mordechai a Ester - 1980, psáno pro Židovskou náboženskou obec, podle starozákonní Knihy Ester.

Karol Sidon psal i rozhlasové hry:
Třináct oken - samizdat 1978, 1990
Starý příběh - samizdat 1977