1979 Narodila jsem se ve Valašském Meziříčí dne 20. 7. Od narození jsem žila ve Chvalčově u Bystřice pod Hostýnem s rodiči jako jedináček. Nejbližší příbuznou mi vždy byla má mladší sestřenka Irma. Pojí nás sesterský vztah, cestujeme spolu, nakupujeme a pomáháme jedna druhé.

1986 V tomto roce jsem začala chodit do základní školy a zároveň jsem navštěvovala Lidovou školu umění. Hrála jsem na klavír a později na kytaru. Zdokonalovala jsem se v lyžování, kterému jsem se hodně věnovala.
Vždy jsem školu zbožňovala, byla jsem vzorný žák a dostávala samé pochvaly za chování. Od třetí třídy jsem začala navštěvovat jazykovou třídu a věnovala se intenzivnímu studiu angličtiny a němčiny. Jazyky mě nesmírně bavily. Také jsem se těšila na dějepis, četla jsem historické romány a snila o době rytířů a šlechtičen. Snažila jsem se převypravovat pohádky a psala si svůj první deník. Neměla jsem ráda matematiku a kreslení. Malířský talent mne minul a počty mi nepřirostly k srdci.

1989 Napsala jsem krátkou povídku. Když si ji nyní pročítám, žasnu nad jejím obsahem. Příběh byl o malém chlapci, který letěl s rodiči k moři a přežil leteckou havárii. Ujali se ho a vychovali neznámí lidé. Když byl dospělý, zjistil, že jeho praví rodiče žijí a v letadle nezahynuli. Setkal se s nimi a trápil se tím, jak jim má říkat. Nakonec se rozhodl, že bude mít dva tatínky a dvě maminky. Má osoba, ač stále létá letadlem, trpí fobií z letu. Je zajímavé, že jsem napsala příběh o leteckém neštěstí.

1994 Tento rok byl ve znamení změn. Bylo mi patnáct let. S radostí jsem opustila základní školu. Ostatní spolužačky ronily slzy, když se loučily s učitelkami, ale já se dívala do budoucna. Byla jsem šťastná, že můžu na střední školu. S novou třídou, novými spolužáky i profesory přišla i první láska v podobě plavčíka Pavla. Byla to pravá „telecí láska“. Měla jsem hlavu v oblacích. Po telefonátu mého miláčka jsem hodinu brečela a na rande jsme studem ani jeden téměř nepromluvili ?. Lásce nebylo dopřáno více jak osm týdnů. Okolnosti ji zahubily ještě v zárodku. Pavel musel na vojnu a mí rodiče se oddechli. Já jsem se pustila do studia a psaní dalších příběhů.

1996 Na počátku tohoto roku jsem od rodičů vyprosila počítač. Začala jsem psát první knihu, která se dějem podobala mé knize „Zrada“. Psala jsem o dívce mého věku. Děj četla pouze má kamarádka, která se chechtala každé stránce a chválila mě. Napsala jsem však pouhých sto stran a už jsem se k ději nevrátila. Začala jsem chodit na diskotéky a užívat si mládí. Měla jsem jiné koníčky a zájmy, chyběl mi dostatek trpělivosti k dokončení díla.

1997 V tomto roce jsem potkala svou druhou lásku. Láska je opravdu slepá, neboť jsem vždy toužila po typu jako je Antonio Banderas, ale muži v mém životě byli blonďáci s modrýma očima ? V této době jsem hodně četla. Hltala jsem i deset knih za prázdniny a ve škole jsem to byla obvykle já, kdo měl v literatuře nějaký referát. Čtení mě zkrátka bavilo. Opustila jsem dívčí romány a zcela se ponořila do historických témat. Obdivovala jsem Kateřinu Medici, či Alžbětu Tudorovnu.
Další mou láskou byla jednoznačně hudba. Vnímala jsem ji každým pórem svého těla. Z hudebních skupin jsem poslouchala Roxette, Bon Jovi, Mr. Big, Kabáty a jiné. Jezdila jsem na Mega Dance Show do Prahy a chodila na koncerty v okolí.

1998 Tento rok byl poměrně těžký. Nikdy bych jej nechtěla znovu zažít. Zemřel mi děda a následně po jeho pohřbu jsem se stala obětí únosu. Píši o svém zážitku v knize „Unesená“. Byla jsem třicet hodin držena na ukrajinské ubytovně, poté jsem uprchla. Návrat byl velmi dojemný. Ještě nyní mi tečou slzy po tváři, když si vzpomenu, jak jsem objímala mamku, babičku i kamarádku Věru a ony zase mne. Ani jedna z nás již nevěřila, že se ještě někdy uvidíme.
Nicméně v tomto roce se udála i řada dobrých věcí. Odmaturovala jsem a začala studovat jazykovou školu v Brně. Byla jsem ráda mimo domov, Brno mě okouzlilo a škola bavila. Našla jsem si přítele, se kterým jsem brzy začala žít.

2000 V tomto roce jsem se dala do psaní mé prvotiny „Ďábelská tvář“. Koupila jsem si stařičký notebook a pustila jsem se do práce. Mezitím jsem byla zaměstnaná také ve zlatnictví a po večerech jsem tajně psala. Ve volném čase jsem studovala jazyky. Rodina nevěděla, že něco píši. Starý notebook po roce vypověděl službu a mně se skoro celá kniha vymazala. Týden jsem sice lomila rukama, ale poté se zase pustila do práce.

2002 Rukopis byl hotov. Dala jsem jej do šuplíku a neuvažovala o vydání. Jednou jsem se zmínila známému v Praze, že jsem něco napsala, a ten mi dal kontakt na paní spisovatelku Hedu Bartíkovou. Tato dáma si mou knihu zprvu nechtěla přečíst a já ji zcela chápu. Stála jí u dveří drobná vystrašená holka z Moravy a zvěstovala, že napsala historický román. Nakonec si paní spisovatelka dílo přečetla a sdělila mi, že to stojí za vydání. Podařilo se mi získat vydavatele během měsíce. Skvěle se mi spolupracovalo s panem doktorem Šmatlákem, který se stal mým prvním redaktorem. Má kniha „Ďábelská tvář“ spatřila světlo světa v říjnu a byla věnována mé babičce.

2003 Na jaře jsem byla oceněna vydavatelstvím za „Prvotinu roku 2002“. V květnu jsem vydala knihu „Zrada“. Neradovala jsem se dlouho, neboť má babička na počátku června zemřela. Těšilo mne, že se dožila i mé další knihy.
Na podzim jsem vydala další knihu „Prokletý původ“ u vydavatelství v Brně. A také jsem vydala CD mluvené panem Moravcem týkající se knihy „Zrada“. Pan Moravec propůjčil mým hrdinům i ději svůj nezaměnitelný hlas.
V říjnu toho roku jsem letěla do New Yorku a pokřtila v pořadu Petra Novotného na Manhattanu svou knihu „Zrada“.

2004 Vdávala jsem se 30. 7. Byla jsem poměrně naivní a věřila, že manželství je na celý život. Stačí, když se budou mít dva lidi rádi a budou se snažit vztah udržovat a nebudou jej ničit. Brzy jsem zjistila, že jsem se mýlila.
Nastoupila jsem do prvního ročníku na vysoké škole v Olomouci, začala jsem studovat psychologii. Studium mne od počátku nezvykle naplňovalo.

2005 Vyšla u vydavatelství Ikar má čtvrtá kniha „Osudová posedlost“. Léto jsem strávila v New Yorku a do města jsem se zamilovala.

2006 Další tragický rok mého života. Hned v únoru se mi rozpadlo manželství. Snad tisíckrát jsem si vyčetla mé hloupé rozhodnutí vdát se.
V květnu jsem vydala novou knihu, již pátou. „Manželské okovy“ byl velmi trefný název v mé situaci.
Rok nepřinesl pouze pohromy. S partnerem jsme se k sobě po mém návratu z USA vrátili. V USA jsem trávila dlouhé týdny, zvažovala jsem zda tam nezůstanu žít. Nakonec jsem odletěla domů.
Na podzim jsem začala psát svůj vlastní příběh únosu. Bylo to nesmírně těžké, chtěla jsem to vzdát, ale jsem ráda, že jsem tak neučinila.
V tomto roce mi bylo ctí, že jsem byla oslovena paní Halinou Pawlowskou, a začala jsem psát povídky do časopisu Glanc.

2007 Vždy jsem na tento rok čekala. Když spojím mé datum narození 20. 07., vznikne mi rok 2007. Věřila jsem, že bude příznivý, a nezklamala jsem se.
Byl to sice rok plný dřiny, únavy, ale i obrovské radosti a štěstí. 23. 5. se mi totiž narodila dcera. Při každodenní péči o dcerku jsem se ještě učila na státnice. Nikdy jsem nebyla tak vyčerpaná, jako v tuto dobu. O tři měsíce později jsem úspěšně složila bakalářské státnice a nastoupila do čtvrtého ročníku Psychologie. Začala jsem připravovat vydání nové knihy.

2008 V lednu vyšla kniha „Unesená“. Nyní pracuji na další knize. Kvůli časovému vytížení je těžké psát denně, ale snažím se...

2008 - 2014 - publikuji v časopisech, píši knihy. V květnu 2014 vychází devátá knihy "Deník Gréty Kaiserové", v roce 2011 pak první detektivka "Temnota". Dokončuji studia psychologie a od roku 2010 pracuji jako psycholožka s dětmi v Bystřici pod Hostýnem, na Základní škole Bratrství Čechů a Slováků. Práce mne velmi naplňuje a práci s dětmi beru jako své poslání. Snažím se psát i pomáhat dětem a jejich rodičům, je to náročné, ale radostné tváře dětí jsou tou největší odměnou, jako i tváře spokojených čtenářů.