Konstantin Alexandrovič Fedin byl ruský prozaik.

Konstantin Fedin se narodil v rodině obchodníka. Vystudoval Obchodní institut v Moskvě.
Za pobytu v Německu během 1. světové války byl zde internován. Po válce pracoval jako novinář. Připojil se ke skupině Serapionovi bratři, která vznikla v roce 1921 v Petrohradě při nakladatelství Světová literatura. Její členové se hlásili k teorii ruské formální školy.

K. A. Fedin zastával řadu let vysoké funkce ve Svazu sovětských spisovatelů. Hodně cestoval.


Ve své rané literární tvorbě navázal Konstantin Fedin na F. M. Dostojevského.
Pusté pole – 1923, sbírka povídek.

Města a roky – 1924, román inspirovaný 1. světovou a občanskou válkou. Autor se v něm zabýval vztahem inteligence k revoluci.

Narovčatská kronika – 1925, groteskní novela, věnovaná problémům revoluce z pohledu jejích protivníků.

Bratři – 1928, román s psychologickým a filozofickým pohledem na úděl umělce v těžkých podmínkách občanské války.

Svých cest do západní Evropy využil Fedin k tendenční konfrontaci západního světa a Sovětského svazu v románech:
Únos Evropy – 1933 – 35
Sanatorium Arktur – 1940

V duchu Tolstého románových epopejí, vznika Fedinova trilogie, v níž vnitřní život hrdinů je spjat, jako u Tolstého, s historickými událostmi:
První radosti – 1945
Neobyčejné léto – 1947 – 48
Oheň – 1961 – 65

Fedin psal rovněž dramata a literárně historické studie.