Konstantin Biebl byl lyrický básník, jeden z předních představitelů proletářské poezie, poetismu a surrealismu.
Otec Konstantina Biebla, zubní lékař, spáchal sebevraždu na haličské frontě v době rekonvalescence po tyfovém onemocnění. Biebl...
Životopis
Konstantin Biebl byl lyrický básník, jeden z předních představitelů proletářské poezie, poetismu a surrealismu.
Otec Konstantina Biebla, zubní lékař, spáchal sebevraždu na haličské frontě v době rekonvalescence po tyfovém onemocnění. Biebl studoval reálku v Lounech a v Praze. Maturitu skládal jako jednoroční dobrovolník v roce 1917. Na balkánské frontě byl zajat a odsouzen k smrti. Podařilo se mu uprchnout. Léčil se na tuberkulózu v Sarajevu, později v Lounech.
Po 1. světové válce si Konstantin Biebl doplnil maturitu z latiny a filozofické propedeutiky. Poté studoval medicínu na Lékařské fakultě UK.
Od roku 1919 publikoval Biebl v různých časopisech, např. Host, Kmen, Lidové noviny, Literární noviny. Patřil k levicově orientované avantgardě. Vstoupil do Devětsilu, v roce 1934 byl zakládajícím členem Surrealistické skupiny.
Mladého Biebla lidsky a umělecky ovlivnili jeho strýc-právník, básník Arnošt Ráž a generační i umělecký přítel Jiří Wolker. Pro Bieblovu tvorbu měly význam jeho zahraniční cesty – do Jugoslávie, na Cejlon, Sumatru a Jávu, do Alžírska a Tuniska.
Konstantin Biebl literárně debutoval v roce 1923 knihou básní Cesta k lidem, kterou vydal společně se svým strýcem.
Během 2. světové války nevydal Konstatntin Biebl ani jednu sbírku.
Po 2. světové válce pracoval Konstantin Biebl na Ministerstvu informací v oblasti filmu. Těžká choroba a deprese ho však nakonec přivedly k sebevraždě. Je pochován ve Slavětíně.
Bieblovy rané sbírky v duchu proletářské poezie byly hlavně ovlivněny J. Wolkerem. Pod vlivem poetismu se v dalších sbírkách rozvíjí hra fantazie, emotivně silný básnický obraz. Snové vidění a podvědomé pochody se ještě více uplatňují v - surrealistických sbírkách.
Písně souchotináře – 1919, první cyklus básní, který byl publikován v časopisech
Cesta k lidem - 1923
Věrný hlas – 1924, věnováno Jiřímu Wolkerovi
Zlom – 1925
Zloděj z Bagdadu – 1925 – byl podnícen smrtí přítelkyně, kterou spolu s Wolkerem poznali při léčebném pobytu v Dalmácii
Zlatými řetězy – 1926, zde autor experimentoval s eufonickou stavbou verše
S lodí, jež dováží čaj a kávu – 1927 – využil vlastní cestovatelské zkušenosti po ostrovech Indonésie a Srí Lance
Nový Ikaros – 1929 – čtyřdílná polytematická skladba je vrcholem autorovy tvorby. Volně v ní střídá skutečné i snové vidění, minulé a přítomné události, tragické okamžiky s úsměvnou hrou, zážitky z války i cest
Modré stíny
Nebe, peklo, ráj – 1930
Zrcadlo noci – 1939
Bez obav – 1951 – výběr lyriky ze čtyřicátých let, politicky zaměřené básně
Bieblovu básnickou tvorbu doplňují reportáže z cest a lyrická próze:
Plancius – 1931, protikolonialisticky zaměřené dílo, jedná se o cestopisnou prózu. Rozvíjí se zde motiv hledání slova "děkuji" v učebnici malajštiny.
Cesta na Jávu – 1958, vydáno posmrtně
Otec Konstantina Biebla, zubní lékař, spáchal sebevraždu na haličské frontě v době rekonvalescence po tyfovém onemocnění. Biebl studoval reálku v Lounech a v Praze. Maturitu skládal jako jednoroční dobrovolník v roce 1917. Na balkánské frontě byl zajat a odsouzen k smrti. Podařilo se mu uprchnout. Léčil se na tuberkulózu v Sarajevu, později v Lounech.
Po 1. světové válce si Konstantin Biebl doplnil maturitu z latiny a filozofické propedeutiky. Poté studoval medicínu na Lékařské fakultě UK.
Od roku 1919 publikoval Biebl v různých časopisech, např. Host, Kmen, Lidové noviny, Literární noviny. Patřil k levicově orientované avantgardě. Vstoupil do Devětsilu, v roce 1934 byl zakládajícím členem Surrealistické skupiny.
Mladého Biebla lidsky a umělecky ovlivnili jeho strýc-právník, básník Arnošt Ráž a generační i umělecký přítel Jiří Wolker. Pro Bieblovu tvorbu měly význam jeho zahraniční cesty – do Jugoslávie, na Cejlon, Sumatru a Jávu, do Alžírska a Tuniska.
Konstantin Biebl literárně debutoval v roce 1923 knihou básní Cesta k lidem, kterou vydal společně se svým strýcem.
Během 2. světové války nevydal Konstatntin Biebl ani jednu sbírku.
Po 2. světové válce pracoval Konstantin Biebl na Ministerstvu informací v oblasti filmu. Těžká choroba a deprese ho však nakonec přivedly k sebevraždě. Je pochován ve Slavětíně.
Dílo Konstantina Biebla:
Bieblovy rané sbírky v duchu proletářské poezie byly hlavně ovlivněny J. Wolkerem. Pod vlivem poetismu se v dalších sbírkách rozvíjí hra fantazie, emotivně silný básnický obraz. Snové vidění a podvědomé pochody se ještě více uplatňují v - surrealistických sbírkách.
Písně souchotináře – 1919, první cyklus básní, který byl publikován v časopisech
Cesta k lidem - 1923
Věrný hlas – 1924, věnováno Jiřímu Wolkerovi
Zlom – 1925
Zloděj z Bagdadu – 1925 – byl podnícen smrtí přítelkyně, kterou spolu s Wolkerem poznali při léčebném pobytu v Dalmácii
Zlatými řetězy – 1926, zde autor experimentoval s eufonickou stavbou verše
S lodí, jež dováží čaj a kávu – 1927 – využil vlastní cestovatelské zkušenosti po ostrovech Indonésie a Srí Lance
Nový Ikaros – 1929 – čtyřdílná polytematická skladba je vrcholem autorovy tvorby. Volně v ní střídá skutečné i snové vidění, minulé a přítomné události, tragické okamžiky s úsměvnou hrou, zážitky z války i cest
Modré stíny
Nebe, peklo, ráj – 1930
Zrcadlo noci – 1939
Bez obav – 1951 – výběr lyriky ze čtyřicátých let, politicky zaměřené básně
Bieblovu básnickou tvorbu doplňují reportáže z cest a lyrická próze:
Plancius – 1931, protikolonialisticky zaměřené dílo, jedná se o cestopisnou prózu. Rozvíjí se zde motiv hledání slova "děkuji" v učebnici malajštiny.
Cesta na Jávu – 1958, vydáno posmrtně