Konstanty Ildefons Galczyński byl polský básník a satirik, tvůrce novodobé polské grotesky a literární satiry.

Konstanty I. Galczyński se narodil v rodině železničáře. V roce 1914 byla celá rodina evakuována do Moskvy. Zde vystudoval gymnázium a klasickou filologii a anglistiku absolvoval opět ve Varšavě.

Po ukončení studia spolupracoval Galczyński s rozhlasem a přispíval do satirických časopisů.
Zúčastnil se bojů v září roku 1939 při napadení Polska německými fašisty. Byl zajat a válku prožil v německém zajetí.

Po osvobození žil Galczyński krátce v Paříži, Bruselu a v Římě, ale v roce 1946 se vrátil do Polska. Jeho matka se po ovdovění provdala za Čecha. Často navštěvoval Československo, měl tu hodně přátel mezi umělci. Řadu veršů věnoval Praze.


Konstanty I. Galczyński uveřejňoval v časopisech cykly satirických miniatur:
Dopisy s fialkou – 1946 – 50

Mikroscénky – Zelená husa. V nich vtipně glosoval politické poměry v poválečném Polsku. Část satirické tvorby, roztroušené po časopisech, byla vydána až po jeho smrti.

První díla:
Sbírky jsou prodchnuty surrealistickou obrazností i groteskním výsměchem. Autor navazuje na tradici staropolských frašek a šopek (vánoční hry předváděné loutkami nebo lidovými herci), přetvořených v 19. a 20. století ve specifický polský literární žánr.

Porfirion Oslíček aneb Klub svatokrádežníků – 1930, surrealistický román
Konec světa – 1934, katastrofická satirická poema
Lidová zábava - 1934

Próza:
Po druhé světové válce se stal Galczyński jedním z nejpopulárnějších polských básníků.
Originální vnímání světa s prvky fantastiky, grotesky a absurdního humoru projevil v lyrických sbírkách:

Začarovaná drožka – 1948
Snubní prstýnky – 1949

Nad smyslem umění se zamýšlí v poemách:
Niobe – 1951
Wit Stwosz – 1952

Jeho lyrika vyniká písňovou formou, jeho rozsáhlejší skladby vznikaly podle zákonů symfonické hudby.

V satirické dramatické tvorbě vyniká fraška:
Babička a vnouček čili Noc zázraků – 1954

Galczyński psal básně i pro děti a překládal z cizích jazyků.