Ladislav Matějka se narodil 30.5.1919 v Českých Budějovicích – Suchém Vrbném. Působil jako redaktor Lidových novin až do roku 1948. V roce 1946 vydal knihu politických reportáží S mírem po Evropě ( Praha, nakl. Borový ). V roce 1948 získal...
Životopis
Ladislav Matějka se narodil 30.5.1919 v Českých Budějovicích – Suchém Vrbném. Působil jako redaktor Lidových novin až do roku 1948. V roce 1946 vydal knihu politických reportáží S mírem po Evropě ( Praha, nakl. Borový ). V roce 1948 získal doktorát na Karlově universitě a ve stejném roce emigroval. O rok později se stal lektorem českého jazyka na universitě v Lundu, v jižním Švédsku. V roce 1954 odešel do Spojených států, kde obdržel místo výzkumného asistenta na Harvardské universitě u profesora Romana Jakobsona. Na stejné universitě také získal druhý doktorát.
Od roku 1956 až do roku 1989 byl profesorem ve slovanské katedře michaganské university v Ann Arboru. V roce 1962 zde založil edici ,,Michigan Slavic Studies“, v níž vyšlo zhruba osmdesát knih; mimo jiné anglické sborníky české poesie a prózy, anglické překlady Komenského ,,Labyrintu“, ,,Mastičkáře“ ( spolu se srovnávací studií ), ,,Dějiny české literatury“ od prof.Arne Nováka, bibliografická studie husitského hnutí, studie o českém baroku, sborník k padesátinám Pražského lingvistického kroužku, atd.
V letech 1982 až 1993 redigoval ročenku středoevropské kultury ,,Cross Currents“, v jejímž poradním sboru byli mimo jiné i Milan Kundera, Josef Škvořecký a Czeslaw Milosz.
K vydání připravil třídílnou korespondenci mezi Jiřím Voskovcem a Janem Werichem ( 2007 – 2008 ). Vydalo nakladatelství Akropolis pod patronací Nadace Jana a Medy Mládkových.
Vzájemná korespondence byla vydána na základě uchovaných dopisů v Gotliebově archivu ( Howard Gotlieb Archival Research Ceter, Boston University ), kde je uložena Voskovcova literární pozůstalost. Zde se nalézají originální dopisy Jana Wericha a některé kopie dopisů Jiřího Voskovce, protože ten si dělal opisy své odeslané korespondence. Jinak také jeho dopisy uchovává pražský Památník národního písemnictví, na kterých jsou také ručně psané marginálie, které však na kopií chybí. Podle slov editora je vzájemná korespondence Voskovce a Wericha jediným pokračováním jejich předválečné literární spolupráce. V jejich dopisech se odrážejí nejen soukromé radosti a starosti, nýbrž jsou v nich rovněž zachyceny jejich úvahy o životě a smrti, jejich filozofie, jejich názory na svět a veřejné dění, a v neposlední řadě i jejich politické úsudky, ať už psány ezopsky, aby unikly cenzuře, nebo otevřeně při Werichových cestách na západ. ( Z úvodu vydání prvního dílu , autor prof. Ladislav Matějka ).
Od roku 1956 až do roku 1989 byl profesorem ve slovanské katedře michaganské university v Ann Arboru. V roce 1962 zde založil edici ,,Michigan Slavic Studies“, v níž vyšlo zhruba osmdesát knih; mimo jiné anglické sborníky české poesie a prózy, anglické překlady Komenského ,,Labyrintu“, ,,Mastičkáře“ ( spolu se srovnávací studií ), ,,Dějiny české literatury“ od prof.Arne Nováka, bibliografická studie husitského hnutí, studie o českém baroku, sborník k padesátinám Pražského lingvistického kroužku, atd.
V letech 1982 až 1993 redigoval ročenku středoevropské kultury ,,Cross Currents“, v jejímž poradním sboru byli mimo jiné i Milan Kundera, Josef Škvořecký a Czeslaw Milosz.
K vydání připravil třídílnou korespondenci mezi Jiřím Voskovcem a Janem Werichem ( 2007 – 2008 ). Vydalo nakladatelství Akropolis pod patronací Nadace Jana a Medy Mládkových.
Vzájemná korespondence byla vydána na základě uchovaných dopisů v Gotliebově archivu ( Howard Gotlieb Archival Research Ceter, Boston University ), kde je uložena Voskovcova literární pozůstalost. Zde se nalézají originální dopisy Jana Wericha a některé kopie dopisů Jiřího Voskovce, protože ten si dělal opisy své odeslané korespondence. Jinak také jeho dopisy uchovává pražský Památník národního písemnictví, na kterých jsou také ručně psané marginálie, které však na kopií chybí. Podle slov editora je vzájemná korespondence Voskovce a Wericha jediným pokračováním jejich předválečné literární spolupráce. V jejich dopisech se odrážejí nejen soukromé radosti a starosti, nýbrž jsou v nich rovněž zachyceny jejich úvahy o životě a smrti, jejich filozofie, jejich názory na svět a veřejné dění, a v neposlední řadě i jejich politické úsudky, ať už psány ezopsky, aby unikly cenzuře, nebo otevřeně při Werichových cestách na západ. ( Z úvodu vydání prvního dílu , autor prof. Ladislav Matějka ).