Ladislav Mňačko byl slovenský publicista, prozaik, básník a dramatik. Dětství a mládí prožil v Martině, kde se vyučil jako prodavač v lékárně. Pracoval však jako stavební dělník.

V roce 1939 se Ladislav Mňačko neúspěšně pokusil o útěk do Sovětského svazu. Za pokus o útěk byl vězněn v koncentračním táboře a následně poslán na nucené práce do Německa. V roce 1944 se mu podařilo utéci a zapojil se do partizánského hnutí na Valašsku. V roce 1945 vstoupil do komunistické strany.

V letech 1945 – 53 pracoval Mňačko jako redaktor Rudého práva a Pravdy, v letech 1954 – 66 působil jako zpravodaj v mnohých evropských a asijských státech. Zážitky z těchto cest zahrnul do několika reportážních knih.

Po roce 1948 přivítal Ladislav Mňačko nadšeně vítězství komunismu a stal se z něho prominentní novinář, který propagoval nový režim. Od poloviny padesátých let se však postupně zbavoval ideálů a stal se kritikem dobových společenských deformací.

V roce 1967 na protest proti antiizraelské kampani československé vlády emigroval Ladislav Mňačko do Izraele a byl zbaven československého občanství. V roce 1968 se vrátil zpět do vlasti, kde se aktivně zapojil do obrodného procesu.

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1969 odešel Ladislav Mňačko do emigrace v Rakousku. V době tzv. normalizace byl Ladislav Mňačko zbaven členstva ve Svazu slovenských spisovatelů a jeho dílo bylo zakázané. V zahraničí však i nadále pokračoval ve své literární činnosti. Do literárního života na Slovensku se zapojil opět až po listopadu 1989.