Ladislav Stroupežnický byl dramatik a prozaik, propagátor jevištního realismu.
Pocházel z rodiny vzdělaného, na regionální úrovni kulturně činného správce premonstrátských statků a ředitele patrimoniální kanceláře v Cerhonicích.

Po neúspěšném dvouletém studiu na písecké reálce byl Ladislav Stroupežnický od roku 1862 zaměstnán několik let jako praktikant a archivář cerhonického zámku. V roce 1867 si v sebevražedném pokuse výstřelem zdeformoval obličej.

Po přestěhování do Prahy pracoval Stroupežnický jako korespondent pojišťovny a písař na pražském magistrátu. V letech 1875 – 76 působil v redakci Humoristických listů. V roce 1882 se stal prvním dramaturgem Národního divadla a zůstal jím až do své smrti.

Ladislav Stroupežnický vstoupil do literatury v 70. letech 19. století drobnými, převážně humornými prózami, které otiskoval v Humoristických listech, Palečkovi aj.
Od osmdesátých let se pokoušel o prozaická a dramatická díla většího rozsahu. Jeho zájem se postupně soustředil do oblasti dramatu a divadla.

Drama:
Noviny a karty – 1875
Pan Měsíček, obchodník – 1877
Černé duše – 1877
V ochraně Napoleona – 1878

Zvíkovský rarášek – 1883 – hra byla inspirací pro skladatele V. Nováka k napsání stejnojmenné opery
Paní mincmistrová – 1885 – podle této hry natočil režisér Otakar Vávra film Cech panen kutnohorských
V obou historických hrách je hlavní postavou Mikuláš Dačický z Hesova, renesanční básník, známý veselým živote,, ale i vtipem a moudrostí.

V panském čeledníku – 1887 – veselohra z jihočeské vesnice vyniká vykreslením charakteristických vesnických vtipů

Sirotčí peníze – 1887
Václav Hrobnický z Hrobnic – 1888
Vojtěch Žák, výtečník – 1890
Zkažená krev – 1891
Na Valdštejnské šachtě – 1892

Próza:
Humoristické čtení – 1875
Cavani – 1878
Rozmarné historky – 1879
Povídky a novely – 1881
Synové grafitového rytíře – 1881
Z Prahy a venkova - 1891