Lope Félix de Vega Caprio byl španělský dramatik tzv. zlatého věku, současník Shakespearův, vrcholný představitel španělské renesanční dramatiky.

Vega Caprio se narodil v nezámožné rodině. Již od dětství se u něho projevoval literární talent, ale i sklon k dobrodružství. Ve dvanácti letech tajně uprchl z domova a nechal se najmout do služeb ávilského biskupa. Byl i vojákem, sekretářem šlechticů, pro své milostné pletky byl na osm let vypovězen z Madridu. Po udělení královské milosti se v roce 1610 vrátil znovu do Madridu, poslední léta svého života prožil v kajícnosti. Za své hry byl velice oslavován.


Vega Carpio patří k nejplodnějším autorům všech dob, byl nazýván "div přírody". Napsal údajně více než 1500 her, dochovalo se jich 426. Jeho autorství však u 112 her není bezpečně prokázáno.

Úsilí o vytvoření španělského dramatu popsal teoreticky ve spise
Nové umění jak psát komedie - 1609

Jeho komedie neuznává aristotelská pravidla, mísí různé žánry, jeho hry mají vypjatý děj bez psychologizování. Určuje počet dějství na tři.

Námětově čerpá z různých oblastí:
Mytologie:
Adonis a Venuše

Náboženství:
Narození Kristovo
Barlaam a Josafat

Antická historie:
Vypálený Řím

Historie jiných národů:
Císařská koruna Otakarova - ústřední postavou je Přemysl Otakar II.

a hlavně ze španělských národních dějin.

Jeho historické hry mají poměrně malý počet postav. Patří k nim tyranský šlechtic, jeho poddaný, neohrožený venkovan a král jako strážce a obnovitel spravedlnosti.

Král nejlepší soudce
Král don Pedro u Madridu
Sudí zalamejský - tato hra byla později mistrně zpracovaná Calderónem.

Ovčí pramen - též Fuente Ovejuna, jedna z nejlepších autorových her, patřící dodnes k živým hrám, založená na skutečné události. Vzbouření vesničanů proti zvůli církevního hodnostáře a jeho tyranství a královo rozhodnutí o jeho potrestání smrtí.

Vega Carpo vytvořil rovněž španělské národní drama své doby, tzv. drama pláště a kordu:
Zahradníkův pes
Zázračný pramen madridský
Pošetilá dáma
Sedlák svým pánem
Učitel tance
Chytrá milenka
Vzbouření v blázinci

Vega Carpio psal také prózu a poezii:
Lyrická poezie, zejména milostná vyšla v několika sbírkách. V epických básních se zaměřil hlavně na epizody ze života historických osobností.

Lidské rýmy - 1602
Posvátné rýmy - 1614
Lidské i božské rýmy licenciáta Tomé de Burguillos - 1634

Prózu propojoval s poezií, psal pastýřské romány:
La Dorotea - 1632, román s autobiografickými prvky