Mark Aldanov byl ruský prozaik, žijící od roku 1919 ve Francii.

Mark Aldanov, vlastním jménem Mark Alexandrovič Landau, vystudoval v Kyjevě fyziku, matematiku a práva. Podnikal rovněž daleké cesty do různých světadílů. V roce 1919, jako člen malé skupiny pravicově orientovaných socialistů, emigroval do Paříže. Tam od roku 1921 napsal řadu historických dokumentárních románů, které byly přeloženy do více než 20 jazyků. V letech 1941 – 47 žil v USA, kde byl spluzakladatelem časopisu Novyj žurnal.
Perestrojka umožnila vydávání jeho románů i v SSSR.


Mark Aldanov vytvořil rozsáhlé románové dílo věnované ruským a světovým dějinám z let 1762 – 1948.

Romány:
Na Aldanových románech je patrný vliv A. France a L. Tolstého. Ve svých dílech ho zajímají více lidé v psychologickém a filozofickém ohledu než historické události. Obratně do nich vkládá četné narážky na současné dění.

Myslitel – soubor 4 románů o francouzské revoluci – 1923 – 27.

Istoki – 1950, (Prameny), jeden z nejlepších autorových románů věnovaném zavraždění cara Alexandra II.

Historii ruské revoluce 1917 vylíčil i v románech:
Ključ – 1930 (č. Klíč – 1934)
Begstvo – 1932 (Útěk)
Peščera – 1934 – 36 (Jeskyně)
Povesť o smerti – 1953 (Vyprávění o smrti), román o Balzakovi
Načalo konca – 1939 (Začátek konce), zachycuje aktuální předválečnou dobu
Živi, kak chočeš – 1952 (Žij, jak chceš), z poválečné doby.

Pozornost zasluhují autorovy „filozofické pohádky“:
Desjataja simfonija – 1931

Eseje o historických a současných osobnostech shrnul pod názvy:
Sovremenniki – 1928 (Současníci)
Portrety – 1931
Zemli i ljudi – 1932 (Země a lidé)

Ul´mskaja noč (Ulmská noc), vlastní komentář ke svým románům, pojednání věnované roli náhody.