Martin Kukučín, vlastním jménem Matej Bencúr, je jeden z nejryzejších epiků slovenského literárního realismu. Martin Kukučín se narodil jako syn svobodného sedláka. Po ukončení středoškolských studií v Revúci, Martině a Banské Bystrici...
Životopis
Martin Kukučín, vlastním jménem Matej Bencúr, je jeden z nejryzejších epiků slovenského literárního realismu.
Martin Kukučín se narodil jako syn svobodného sedláka. Po ukončení středoškolských studií v Revúci, Martině a Banské Bystrici absolvoval učitelský ústav v Klášteře nad Znievom. V letech 1878 – 84 působil jako učitel v Jasenové. V roce 1885 odmaturoval na gymnáziu v maďarské Soproni a v letech 1885 – 93 studoval medicínu v Praze. Svoji lékařskou praxi zahájil na chorvatském ostrově Brač. Zde se také v roce 1904 oženil s Pericou Didoličovou, se kterou o čtyři roky později odchází do Jižní Ameriky. Zde, v chilském městě Punta Arenas působil jako lékař, kde žil až do roku 1922.
Po vzniku Československé republiky se i přes všeobecné očekávání nevrátil zpět do vlasti, ale odejel s nemocnou manželkou do chorvatského lázeňského města Lipik. Na Slovensko přijížděl pouze jako host a studoval zde materiály ke svým románům o národní historii. V roce 1928 vážně onemocněl a v tomto roce zemřel v nemocnici v Laktaci u Lipiku. Pochován byl do provizorní hrobky na hřbitově Pirogo v chorvatském Záhřebu. Jeho tělesné ostatky byly 28.10.1928 převezeny na Slovensko a uloženy na Národním hřbitově v Martině.
Dílo Martina Kukučína:
Počáteční povídky z let 1882 – 84 jsou z prostředí dělnického prostředí:
Na hradském ceste, Čas tratí – čas platí, Máje, Pán majster, Obšíval
Povídky z let 1882 - 84 z vesnického prostředí:
Na jarmok, Dedinský jarmok, Na Ondreja, Hody, Hajtman, Obecné trampoty
Humoresky a krátké črty:
Z teplého hniezda, Rysavá jalovica (1885), Panský hájnik, Na svítání, Neprebudený (1886), O Michale, Ako sa kopú poklady, Pozor na čižmy, Veľkou lyžicou, Sviatočné dumy, Tri roje cez deň
Keď báčik z Chochoľova umrie – 1890, povídka
Na podkonickom bále – 1891, povídka
Dve cesty – 1892, povídka
Dies irae – 1893, povídka
Na ostrově Brač se snažil Martin Kukučín sžít s prostředím i jako prozaik. Toto svoje úsilí realizoval velmi důsledně. Zpočátku se soustředil na epické drobnokresby životního prostředí chorvatské vesnice a města v povídkách:
Svadba, Parník, Štědrý deň, Mišo II.
Snažil se i o dokumentární literaturu a napsal rozsáhlé Cestopisné črty:
V Dalmácii a na Čiernej hore – 1898, 1. část
Rjeka – Rohič – Záhreb – 1901, 2. část
Romány:
Dom v stráni – 1903-4
Mať volá – 1926-27, pětisvazková románová kronika z prostředí jihoamerických chorvatských vystěhovalců
Lukáš Blahosej Krasoň – vydán 1929, historický román
Bohumil Valizlosť Zábor – vydán 1929, historický román
Divadelní hry:
Komasácia – 1889, realistická hra o čtyřech dějstvích se sociální tématikou
Becúchovie dvor – 1922
Obeta - 1924
Martin Kukučín se narodil jako syn svobodného sedláka. Po ukončení středoškolských studií v Revúci, Martině a Banské Bystrici absolvoval učitelský ústav v Klášteře nad Znievom. V letech 1878 – 84 působil jako učitel v Jasenové. V roce 1885 odmaturoval na gymnáziu v maďarské Soproni a v letech 1885 – 93 studoval medicínu v Praze. Svoji lékařskou praxi zahájil na chorvatském ostrově Brač. Zde se také v roce 1904 oženil s Pericou Didoličovou, se kterou o čtyři roky později odchází do Jižní Ameriky. Zde, v chilském městě Punta Arenas působil jako lékař, kde žil až do roku 1922.
Po vzniku Československé republiky se i přes všeobecné očekávání nevrátil zpět do vlasti, ale odejel s nemocnou manželkou do chorvatského lázeňského města Lipik. Na Slovensko přijížděl pouze jako host a studoval zde materiály ke svým románům o národní historii. V roce 1928 vážně onemocněl a v tomto roce zemřel v nemocnici v Laktaci u Lipiku. Pochován byl do provizorní hrobky na hřbitově Pirogo v chorvatském Záhřebu. Jeho tělesné ostatky byly 28.10.1928 převezeny na Slovensko a uloženy na Národním hřbitově v Martině.
Dílo Martina Kukučína:
Počáteční povídky z let 1882 – 84 jsou z prostředí dělnického prostředí:
Na hradském ceste, Čas tratí – čas platí, Máje, Pán majster, Obšíval
Povídky z let 1882 - 84 z vesnického prostředí:
Na jarmok, Dedinský jarmok, Na Ondreja, Hody, Hajtman, Obecné trampoty
Humoresky a krátké črty:
Z teplého hniezda, Rysavá jalovica (1885), Panský hájnik, Na svítání, Neprebudený (1886), O Michale, Ako sa kopú poklady, Pozor na čižmy, Veľkou lyžicou, Sviatočné dumy, Tri roje cez deň
Keď báčik z Chochoľova umrie – 1890, povídka
Na podkonickom bále – 1891, povídka
Dve cesty – 1892, povídka
Dies irae – 1893, povídka
Na ostrově Brač se snažil Martin Kukučín sžít s prostředím i jako prozaik. Toto svoje úsilí realizoval velmi důsledně. Zpočátku se soustředil na epické drobnokresby životního prostředí chorvatské vesnice a města v povídkách:
Svadba, Parník, Štědrý deň, Mišo II.
Snažil se i o dokumentární literaturu a napsal rozsáhlé Cestopisné črty:
V Dalmácii a na Čiernej hore – 1898, 1. část
Rjeka – Rohič – Záhreb – 1901, 2. část
Romány:
Dom v stráni – 1903-4
Mať volá – 1926-27, pětisvazková románová kronika z prostředí jihoamerických chorvatských vystěhovalců
Lukáš Blahosej Krasoň – vydán 1929, historický román
Bohumil Valizlosť Zábor – vydán 1929, historický román
Divadelní hry:
Komasácia – 1889, realistická hra o čtyřech dějstvích se sociální tématikou
Becúchovie dvor – 1922
Obeta - 1924