Max Frisch byl švýcarský, německy píšící spisovatel, prozaik a dramatik. Nositel četných literárních cen.

Max Frisch vystudoval germanistiku v Curychu a poté působil jako žurnalista. Později vystudoval ještě architekturu a podnikl četné studijní cesty. Kromě Evropy navštívil ještě Ameriku a Mexiko. Od roku 1955 pracoval jako spisovatel ve svobodném povolání.


Max Frisch vydával své práce již ve třicátých letech, ale ta nejlepší a nejvýznamnější vznikla až po roce 1945.

Dramata:
Čínská zeď – 1947. Hra vychází ze zážitků fašismu, varuje před dalším násilím a válkou. Vyzývá k odpovědnosti za mír v Evropě.

Nyní zase zpívají – 1946, autor se zde zamýšlí nad otázkou, jak mohl tak kulturní německý národ se projevovat tak barbarsky.

Biedermann a žháři – 1953, satira na apolitického maloměšťáka

Andorra – 1961, hra je vrcholem Frischovy dramatické tvorby.Modelové drama, v němž se vyslovuje ke konkrétním aktuálním problémům, jako je antisemitismus, či davová psychóza.

Próza:
Z prozaických děl jsou nejvýznamnější romány, které spojuje problém identity lidské osobnosti:

Tyto prózy mají osobité místo v kontextu evropské prózy padesátých let. Přibližují se existencialismu a technikám tzv. nového románu.
Stiller – 1954
Homo faber – 1957
Mé jméno budiž Gantenbein – 1964.

Deník – 1966 – 72 shrnuje Frisch své životní zkušenosti a politické názory.

Člověk se objevuje v holocénu – 1979, povídka apelující na lidstvo, aby se nevzdávali své kultury a bohatství Země.