Maxim Gorkij, průkopník socialistického realismu, vlastním jménem Alexej Maximovi Peškov, se narodil 28. (16.) března 1868 v Nižnim Novgorodu.
Jeho otec byl uměleckým truhlářem. V roce 1879 Gorkij osiřel a dětství prožil u dědečka. Školu...
Životopis
Maxim Gorkij, průkopník socialistického realismu, vlastním jménem Alexej Maximovi Peškov, se narodil 28. (16.) března 1868 v Nižnim Novgorodu.
Jeho otec byl uměleckým truhlářem. V roce 1879 Gorkij osiřel a dětství prožil u dědečka. Školu navštěvoval jen několik měsíců, od 12 let se toulal, střídal různá zaměstnání. Ve svých 15 letech se aktivně zapojil do revolučního hnutí. Vzdělání si doplňoval jako samouk.
V dílech Gorkého se projevuje jeho elementární nadání a úzké sepětí s povolžskou krajinou.
Roku 1892 vydal v Tbilisi svoji první povídku Makar Čudra pod pseudonymem poukazujícím na osud vlastní i svých postav – Gorkij, tzn. Hořký.
Gorkij pracoval jako žurnalista v Nižnim Novgorodu a v Samaře. Roku 1898 mu vyšla dvousvazková sbírka povídek, která se setkala s velkým ohlasem nejen v Rusku, ale i v zahraničí.
Gorkij se podílel na založení prvních legálních bolševických novin „Novaja žizň“ (Nový život, 1905). V této době se Gorkij seznamuje i s Leninem, jejichž někdy velice proměnlivý vzájemný vztah trval až do Leninovy smrti.
V roce 1906 musí odejít Gorkij do exilu – přes Berlín a Paříž odejel do USA, kde v roce 1908 vznikl román Mať (Matka), v letech 1906-1913 se usadil na Capri.
Po amnestii v roce 1913 se Gorkij vrátil do Ruska. Zde se zasazoval o uchování ruského kulturního dědictví, pečoval o mladé spisovatele a a založil nakladatelství „Vsemirnaja literatura“ (Světová literatura). Snažil se ochraňovat spisovatele před „rudým terorem“, podporoval však pronásledování křesťanství.
Roku 1921 přiměl Lenin Gorkého k novému exilu, který byl odůvodněn jako zdravotní pobyt. Do roku 1924 žil Gorkij v Německu i Československu. V Berlíně založil časopis „Beseda“, který spojoval spisovatele v Sovětském svazu i v exilu. V exilu zůstal i po Leninově smrti, žil v Sorrentu. Jeho poměr k Sovětskému svazu byl rozpolcený. Během pobytu v exilu se nenaučil žádný cizí jazyk a ani nevytěžil nic ze svého nového prostředí pro svou uměleckou tvorbu. Výjimkou byly roku 1903 „Skazki ob Italii“ (Pohádky z ostrova Capri).
Stalin přiměl Gorkého k návratu do vlasti roku 1931, od roku 1934 se stal předsedou Svazu spisovatelů Sovětského svazu. Gorkého dílo bylo sovětskou propagandou značně idealizováno.
Gorkij zemřel 18. června 1936 v městě Gorkij. Předpokládá se, že byl usmrcen lékařskými zásahy na pokyn svého údajného přítele Stalina. Nikdy to však nebylo plně prokázáno.
Seznam děl: povídka Makar Čudra / 1892/, román Mať /1906/, časopis Beseda /1924/, Skazki ob Italii / 1903/
Jeho otec byl uměleckým truhlářem. V roce 1879 Gorkij osiřel a dětství prožil u dědečka. Školu navštěvoval jen několik měsíců, od 12 let se toulal, střídal různá zaměstnání. Ve svých 15 letech se aktivně zapojil do revolučního hnutí. Vzdělání si doplňoval jako samouk.
V dílech Gorkého se projevuje jeho elementární nadání a úzké sepětí s povolžskou krajinou.
Roku 1892 vydal v Tbilisi svoji první povídku Makar Čudra pod pseudonymem poukazujícím na osud vlastní i svých postav – Gorkij, tzn. Hořký.
Gorkij pracoval jako žurnalista v Nižnim Novgorodu a v Samaře. Roku 1898 mu vyšla dvousvazková sbírka povídek, která se setkala s velkým ohlasem nejen v Rusku, ale i v zahraničí.
Gorkij se podílel na založení prvních legálních bolševických novin „Novaja žizň“ (Nový život, 1905). V této době se Gorkij seznamuje i s Leninem, jejichž někdy velice proměnlivý vzájemný vztah trval až do Leninovy smrti.
V roce 1906 musí odejít Gorkij do exilu – přes Berlín a Paříž odejel do USA, kde v roce 1908 vznikl román Mať (Matka), v letech 1906-1913 se usadil na Capri.
Po amnestii v roce 1913 se Gorkij vrátil do Ruska. Zde se zasazoval o uchování ruského kulturního dědictví, pečoval o mladé spisovatele a a založil nakladatelství „Vsemirnaja literatura“ (Světová literatura). Snažil se ochraňovat spisovatele před „rudým terorem“, podporoval však pronásledování křesťanství.
Roku 1921 přiměl Lenin Gorkého k novému exilu, který byl odůvodněn jako zdravotní pobyt. Do roku 1924 žil Gorkij v Německu i Československu. V Berlíně založil časopis „Beseda“, který spojoval spisovatele v Sovětském svazu i v exilu. V exilu zůstal i po Leninově smrti, žil v Sorrentu. Jeho poměr k Sovětskému svazu byl rozpolcený. Během pobytu v exilu se nenaučil žádný cizí jazyk a ani nevytěžil nic ze svého nového prostředí pro svou uměleckou tvorbu. Výjimkou byly roku 1903 „Skazki ob Italii“ (Pohádky z ostrova Capri).
Stalin přiměl Gorkého k návratu do vlasti roku 1931, od roku 1934 se stal předsedou Svazu spisovatelů Sovětského svazu. Gorkého dílo bylo sovětskou propagandou značně idealizováno.
Gorkij zemřel 18. června 1936 v městě Gorkij. Předpokládá se, že byl usmrcen lékařskými zásahy na pokyn svého údajného přítele Stalina. Nikdy to však nebylo plně prokázáno.
Seznam děl: povídka Makar Čudra / 1892/, román Mať /1906/, časopis Beseda /1924/, Skazki ob Italii / 1903/