Michel Houellebecq, narozen jako Michel Thomas, je jedním z nejvýznamnějších současných francouzských spisovatelů.
Jeho otec byl horský vůdce a matka anestezioložka. Když mu bylo 6, jeho matka opustila rodinu, konvertovala k islámu a žije s muslimem. To mělo jistě určující vliv na jeho pověstnou mizantropii. Malý Michel pak žil u své babičky z otcovy strany, Henriette Houellebecqovou, členkou Francouzské komunistické strany a pravověrnou stalinistkou v Crécy-en-Brie u Paříže. Dobrý vztah s babičkou měl vliv na jeho levicovost. Vystudoval lycéum v Meaux a Vysokou školu zemědělskou. Z prvního manželství se sestrou přítele má syna Etiennea (* 1981), ale svazek se rozpadl již po roce. Znovu se oženil až v roce 1999.

V 80. letech trpěl depresemi, které utápěl v alkoholu, a psal poezii. Na počátku 90. let napsal biografii amerického autora hororů, monarchisty H. P. Lovecrafta a svou románovou prvotinu Rozšíření bitevního pole. Druhý román – Elementární částice (1998) – ho rázem vynesl na francouzské literární nebe. Příběh dvou čtyřicátníků žijících ve světě masturbace a peep show pobouřil vládnoucí generaci osmašedesátníků a vyvolal senzaci. Dostal za něj dvě ceny: Velkou národní literární cenu pro mladé talenty a Listopadovou cenu.
Ještě větší pobouření vyvolal třetí román, Platforma (2001). Liga lidských práv ho udala za podněcování k rasové nenávisti. Soud však smetl tento pokus omezovat uměleckou svobodu. Houellebecq v něm skvěle vystihl ducha doby, když hrdinka umírá v Thajsku po teroristickém útoku islamistů. Její přítel pak říká, že pokaždé, když izraelské síly usmrtí palestinské dítě nebo těhotnou ženu, cítí uspokojení. Román přitom vyšel ještě před 11. zářím 2001. Dostal za něj Mezinárodní dublinskou cenu Impac.

Je laciné ztotožňovat autobigrafického hrdinu a autora samotného. Houellebecq o sobě tvrdí, že je demokrat a evropský federalista. Přesto v doslovné Americe příliš pochopení nenalezl a populární tam není. K establishmentu je kritický. Volit Chiraca je podle něj „jako nachcat do volební urny“.

Jako každé postmoderní dílo (např. Milana Kundery) je nejednoznačné. Na první pohled se zdá být cynické, plné černého humoru, ve skutečnosti je však moralizující a volající po empatii.
1. román Extension du domaine de la lutte (1994, česky Rozšíření bitevního pole – Mladá fronta 2004, anglicky Whatever)
2. román Les particules élémentaires (1998, česky Elementární částice, anglicky Atomised)
3. román Plateforme (2001, česky Platforma, anglicky Platform)

Ukázky z díla
Krátce řečeno, se svým sociálním postavením mohu být spokojen. V sexuální oblasti je to horší. Poznal jsem více žen, vždy však na omezenou dobu. Protože postrádám krásu i jakýkoliv osobní šarm a často podléhám návalům deprese, neodpovídám ani v nejmenším tomu, co ženy hledají především. Proto jsem u žen, které mi otevřely svůj orgán, často cítil lehký odpor; v podstatě jsem pro ně představoval nouzové řešení, což, jak uznáte, není ideálním východiskem pro trvalejší vztah.
- Rozšíření bitevního pole, pp. 14–15.

Nijak jsem po Catherine Lechardoy netoužil; rozhodně jsem s ní nechtěl šoustat. Usmívala se na mne se šampaňským v ruce, snažila se být odvážná; přesto jsem věděl, že tolik potřebuje, aby ji někdo ošoustal. Díra, kterou měla pod břichem, jí musela připadat strašně zbytečná. Penis se dá vždycky uříznout, ale jak zapomenout na prázdnotu vaginy? Její situace mi připadala zoufalá a začala mě trochu škrtit kravata. Po třetí skleničce jsem jí málem navrhnul jít píchat do kanceláře; na stole nebo na zemi, to je jedno; cítil jsem se schopen vykonat nezbytné pohyby. Mlčel jsem však; a nakonec si myslím, že by to nepřijala; nebo bych jí napřed musel obejmout kolem pasu, říct, že je krásná, dotknout se jejích rů v něžném polibku. Skutečně nebylo cesty ven. Rychle jsem se omluvil a odešel zvracet na záchod.
- Rozšíření bitevního pole, p. 45.

Na Sinaji jsem měl druh zjevení: Cítil jsem naprosté odmítnutí monotheismu. Řekl jsem si, že idea víry jen v jednoho Boha je kréténská. A nejhloupější náboženství ze všech je islám.
- Plateforme