Mikuláš Dačický z Hesova, autor memoárů a veršovaných satirických a vlasteneckých skladeb, se narodil 23. prosince 1555 v Kutné Hoře.
Dačický vyrůstal v početné rodině Ondřeje dačického, jenž koncem života získal dědičný přídomek z Hesova....
Životopis
Mikuláš Dačický z Hesova, autor memoárů a veršovaných satirických a vlasteneckých skladeb, se narodil 23. prosince 1555 v Kutné Hoře.
Dačický vyrůstal v početné rodině Ondřeje dačického, jenž koncem života získal dědičný přídomek z Hesova. Jejich erb navazoval na erb zámožného kutnohorského rodu Práchňanských, z jehož poslední generace pocházela Mikulášova matka.
Od roku 1577 žil Mikuláš Dačický trvale v Kutné Hoře jako jediný mužský potomek svých rodičů. Dědický podíl mu umožňoval, že se nemusel věnovat výdělečné činnosti. Až do zralého věku žil nevázaným životem, byl stíhán pro výtržnictví a pro zabití soupeře v šarvátce.
V kladrubském klášteře, kam byl dán na vychování, získal Mikuláš Dačický právnické a literární vzdělání.
Po uzavření sňatku v roce 1590 začal Dačický měnit svůj způsob života, účastnil se důlního podnikání a zajímal se o memoárové zápisky předků z matčiny strany vedené již od doby Vladislava II, tj. od15. století. Všímal si událostí v zemi i mimo ni.
Dílo Dačického se uchovalo pouze v rukopise, vydáno bylo až mnohem později (v letech 1878 a 1902).
Dílo:
Paměti – 1610-26 – pásmo autentických zápisků členů téhož rodu, zaujímají přední
místo v české memoárové literatuře,
nejvíce pozornosti věnoval událostem v Kutné Hoře, k zápisům
využíval vlastní pozorování i úřední písemnosti a dobové
noviny. Poslední zápisy ze 20. let 17. století jsou vlastenecky
laděny, neboť jsou psané v době pobělohorské rekatolizačního
násilí.
Prostopravda – 1620 – básnická sbírka, autor se soustředil na společenskou satiru
zaměřenou na římskou církev a do řad spoluměšťanů,
zastoupena je i vlastenecká složka
Dačický vyrůstal v početné rodině Ondřeje dačického, jenž koncem života získal dědičný přídomek z Hesova. Jejich erb navazoval na erb zámožného kutnohorského rodu Práchňanských, z jehož poslední generace pocházela Mikulášova matka.
Od roku 1577 žil Mikuláš Dačický trvale v Kutné Hoře jako jediný mužský potomek svých rodičů. Dědický podíl mu umožňoval, že se nemusel věnovat výdělečné činnosti. Až do zralého věku žil nevázaným životem, byl stíhán pro výtržnictví a pro zabití soupeře v šarvátce.
V kladrubském klášteře, kam byl dán na vychování, získal Mikuláš Dačický právnické a literární vzdělání.
Po uzavření sňatku v roce 1590 začal Dačický měnit svůj způsob života, účastnil se důlního podnikání a zajímal se o memoárové zápisky předků z matčiny strany vedené již od doby Vladislava II, tj. od15. století. Všímal si událostí v zemi i mimo ni.
Dílo Dačického se uchovalo pouze v rukopise, vydáno bylo až mnohem později (v letech 1878 a 1902).
Dílo:
Paměti – 1610-26 – pásmo autentických zápisků členů téhož rodu, zaujímají přední
místo v české memoárové literatuře,
nejvíce pozornosti věnoval událostem v Kutné Hoře, k zápisům
využíval vlastní pozorování i úřední písemnosti a dobové
noviny. Poslední zápisy ze 20. let 17. století jsou vlastenecky
laděny, neboť jsou psané v době pobělohorské rekatolizačního
násilí.
Prostopravda – 1620 – básnická sbírka, autor se soustředil na společenskou satiru
zaměřenou na římskou církev a do řad spoluměšťanů,
zastoupena je i vlastenecká složka