Mikuláš z Pelhřimova zvaný též Biskupec (* asi 1385 Poděbrady; + asi 1459 Poděbrady), byl český spisovatel, nejvyšší duchovní a správce pokladnice Tábora. Bakalářem se stal roku 1409. Poté se angažoval jako radikální husita a ihned při vzniků táboritů se k nim přidal. Roku 1420 byl zvolen nejvyšším duchovním Tábora, s tím byla spojena i funkce správce pokladnice. Jako zástupce Tábora se účastnil snad všech sporů s pražskými mistry. Výrazně se podílel na formulaci táborského učení (na synodě v Písku, únor 1422). Účastník jednání v Chebu (1432) a v Basileji (1433).

Po bitvě u Lipan pochopil, že je nutné se nějak dohodnout s císařem a zúčastnil se brněnského sjezdu. Roku 1443 byl donucen k souhlasu se svoláním kněžského sboru do Kutné Hory, kde naposledy obhajoval své učení, které zde bylo odsouzeno jako kacířské (bludné). Po pádu Tábora (1452) byl vězněn na staroměstské radnici dokud neslíbil poslušnost Janu Rokycanovi, avšak ani poté nebyl propuštěn, ale byl držen v Poděbradech.

Jeho učení uznávalo pouze Bibli a pouze Biblická vzdělanost měla smysl, odmítl všechny církevní ceremonie, očistec, svátky vyjma neděle, modlitby za mrtvé atd.

- Confessio Taboritarum – Vyznání a obrana Tábora
- Criptum super quattuor evangelia in unum concordata – výklady evangelií
- Chronicon continens causam sacerdotium taboriensium – Táborská kronika. Popisuje období od 1419 do 1444. Trojdílná kronika zachycuje stanoviska táborů. Nejdná se o ucelené dílo, ale pouze o dokumenty a traktáty, spojené dohromady.

Další díla se nedochovala známy jsou pouze názvy, zejména se jedná o polemiky proti Chelčickému, Rokycanovi, ...