Milada Součková byla experimentátorská prozaička, básnířka a literární historička.

Milada Součková se narodila v rodině stavebního podnikatele. Po absolvování dívčího reálného gymnázia Minerva studovala přírodní vědy a medicínu na Karlově univerzitě, stala se lékařkou, ale praxi nikdy nevykonávala. Až do roku 1945 se plně věnovala literatuře, značný vliv měl na ni surrealismus.

Za války se Milada Součková stýkala s autory Skupiny 42, měla kontakty s Pražským lingvistickým kroužkem. Přispívala do novin a časopisů, např. Lidové noviny, Eva, Kvart, Slovo a slovesnost aj. V roce 1945 byla jmenována kulturním atašé při českém konzulátu v New Yorku. V roce 1948 na svou funkci rezignovala a rozhodla se trvale zůstat v USA.

Milada Součková přednášela v letech 1950 - 62 českou literaturu a literatury slovanské na Harvardově univerzitě, v letech 1962 - 69 v Chicagu a v letech 1970 - 73 v Berkley. Jako zaměstnankyně slavistického oddělení Harvard College Library shromáždila cenný soubor české a slovenské literatury.


Pro tvorbu Milady Součkové je na jedné straně příznačná literárnost a antiiluzivnost (chápání literárního obrazu jako uměle stvořené reality), na druhé straně inspirace vlastním životem a rodinnou historií.

Próza:
První písmena - 1934, prvotina vydaná vlastním nákladem má charakter improvizované mozaiky sestavené z útržků dětského vnímání světa.

Amor a Psyché - 1937, obsáhlejší próza pojatá jako "román o románu". Autorka ji koncipovala zčásti jako travestii studentského románu - dvě její části tvoří deník žačky a její oblíbené učitelky, zčásti jako úvahu na téma románové poetiky.

Dvojromán s dominantním tématem času. Vytvořila zcela originální pojetí generačního románu:
Odkaz - 1940
Zakladatelé - oba 1940

Škola povídek - 1943, soubor črt a studií, v nichž autorka parafrázuje různé prozaické postupy na konkrétních povídkových tématech.

Bel canto - 1944, román o osudech české zpěvačky toužící po kariéře.Román představoval v té době vrchol českého modernismu.

Neznámý člověk - Lund 1962, Praha 1995, kniha v níž se prolínají autobiografické zážitky s událostmi tzv. velké historie.

Poezie:
Ještě v Československu vydala Součková tři sbírky:
Mluvící pásmo - 1938, parafráze staré čínské poezie
Kaladý aneb Útočiště řeči - 1938
Žlutý soumrak - 1942

V exilu na ně navázala v zahraničí vydanými sbírkami :
Pastorální suita - 1962
Alfa Romana - 1966
Případ poezie - 1971
Sešity Josephiny Rykrové - 1981, v Čechách 1993

Literárně vědecké studie o českém písemnicství publikovala Milada Součková v USA, do češtiny nebyly zatím přeloženy.