Miloslav Stehlík byl český dramatik. Podílel se na založení Realistického divadla v Praze. V letech 1949–1951 působil ve funkci ředitele Divadla Jiřího Wolkra. V divadelní sezóně 1952/53 byl hercem a režisérem Divadla J. K. Tyla v Plzni. V následující sezóně (1953/54) byl dramaturgem činohry Národního divadla v Praze, do této funkce se vrátil ještě v letech 1970–1976. Za svoji činnost pro divadlo obdržel státní cenu

Byl typickým představitelem hornické tématiky. Přesto byl v této oblasti výjimečným, protože "úspěch" svých her nestavěl pouze na konfrontaci s kapitalismem a na "úspěších" socialismu, ale pokoušel se i zde dodržovat alespoň některé zásady dramatu. V některých hrách se mu podařilo spojit všechny "nepřátele socialismu" do jedné postavy – fašistický sedlák atp.

- Vesnice mladá, 1947 realistická hra z vesnického prostředí
- Lodi naděje, 1948
- Mordová rokle, 1949
- Jezerní hromobití, 1952 Opět se jedná o hru z vesnice, ale zde již zemědělci radostně budují socialismus.
- Nositelé řádu, 1953
- Vysoké letní nebe, 1955
- Selská láska, 1956
- Vesnická kronika, 1959
- Procesí k Panence, 1961

Pro mládež
- Perníková chaloupka, 1951
- Černí rytíři, o hornicích

Mimo vlastní tvorby dramatizoval řadu sovětských děl: Jak se kalila ocel (Nikolaj Alexejevič Ostrovskij, Začínáme žít (Anton Semjonovič Makarenko)

Zfilmováno
Procesí k panence (1961)- Hrají: V. Lohniský, J. Kemr, F. Filipovský, V. Menšík, S. Zázvorková, J. Bohdalová, P. Filipovská a další. Scénář M. Stehlík. Kamera J. Kučera. Režie Vojtěch Jasný