Mohamed Choukri, marocký publicista a spisovatel, se narodil v marockém pohoří Rif poblíž Nadoru. V sedmi letech se rodina přestěhovala do Tangeru. Stal se z něj klasický arabský kluk žijící na ulici a živící se čím se dá. Svět bídy se zdál bezvýchodným. Mohamed Choukri se často živil odpadky z popelnic bohatých spoluobčanů.

Choukri poznal život španělských a francouzských kolonistů, což se pozoruhodně promítá u do jeho literárního jazyka. Nechybějí ani ozvěny bojů za nezávislost, již Maroko získalo až začátkem 60. let 20. století.

V roce 1956, ve svých jedenadvaceti letech začal Mohamed Choukri chodit do školy a naučil se číst a psát. Vychodil L´École normale a stal se učitelem. Velmi brzy začal psát své první básně a povídky.

Od roku 1966 publikoval Choukri do arabských, amerických a anglických časopisů. Do konce života žil v Tangeru a stále psal.


- Le Pain nu – Nahý chleba – 1981, když se tato autobiografická kniha objevila v roce 1981 v pařížských knihkupectvích, měla obrovský úspěch. Byla přeložena do dvanácti jazyků.
Příběh chlapce, který se s rodinou vydá do Tangeru za vidinou lepšího života, ukazuje Maroko poloviny 20. století jako velmi zbídačenou zemi, v níž se dá těžko normálně žít.
V autorově zemi byla tato kniha na indexu a směla se dostat do rukou marocké veřejnosti až v roce 2000. Silnou nevoli vyvolal mimo jiné autorův syrový literární obraz tamní spodiny a otevřené líčení sexuálních scén. Islámské náboženství Choukri nikterak neznevažuje, přesto v Maroku byl na jeho knihu uvalen dlouhodobý zákaz také proto, že v ní zkritizoval posvátnou instituci otce rodiny.

Příznačným tématem jeho tvorby jsou autobiografické vzpomínky, které zužitkoval i ve svých prózách z 90. let 20. století:
- Čas omylů
- Zacco Chino