Nicolás Guillén byl kubánský básník, představitel afrokubánské poezie.

Nicolás Guillén se narodil v mulatské rodině. Jeho otec byl majitelem tiskárny a senátorem za liberární stranu. Byl zavražděn politickými odpůrci.

Nikolás Guillén vystudoval střední školu, studium práv ale nedokončil. Poté pracoval jako novinář, redigoval řadu časopisů. Hodně cestoval, navštívil mnohé latinskoamerické a evropské země. Byl politicky činný, účastnil se občanské války, pracoval v mezinárodním komunistickém hnutí.

Za Batistova režimu žil Nicolás Guillén v exilu, po jeho pádu se vrátil na Kubu. Zastával významné kulturní funkce.


Básnická tvorba Nicoláse Guilléna je rozsáhlá a rozmanitá. Při své tvorbě se nechal inspirovat afrokubánským folklorem, španělskou lidovou a taneční písní a kubánskou romanticko písní.
Důraz na rytmus a melodii vedl ke zhudebnění některých básní, z nichž se na Kubě zpívají jako lidové písně.

Básnické sbírky:
Motivy sonu – 1930
Mulatské básně – 1931
West Indies, Ltd. – 1934

K vrcholným dílům Guillénovy tvorby patří novátorská tvorba třicátých let:

Zpěvy pro vojáky a sony pro turisty – 1937, nová básnická kniha vydaná v Mexiku
Báseň o čtyřech úzkostech a jedné naději – 1937, poéma napsaná ve Španělsku

Po návratu na Kubu psal básně inspirované kubánskou revolucí:
Mám – 1964
Ozubené kolo – 1972

Milostnou lyriku psal v široké pocitové škále, od něžných dotyků k otevřené erotické žádostivosti:
Milostné básně – 1964
Srdce, s nímž žiji – 1975

Antilské rytmy – 1980, průřez autorovy tvorby, vydaný v češtině.
Obrácené stránky – Paměti – 1982, kniha o básnikově životě a tvorbě.