Nikolaj Michajlovič Karamzin byl ruský spisovatel, historik a novinář.

Nikolaj M. Karamzin pocházel z venkovského šlechtického prostředí. Studoval v Moskvě a sympatizoval se zednářstvím a osvícenstvím. Významná byla pro něho cesta po západní Evropě, na které poznal prúmyslově vyspělejší země. Kromě toho z ní vytěžil i materiál pro svou literární tvorbu. Podnětná byla i setkání s významnými lidmi např. I. Kantem.
Po návratu pracoval jako žurnalista, vydával časopis Moskovskij žurnal, poté byl jmenován oficiálním historiografem ruského státu. Jeho dějiny zpracovával až do konce svého života.


Nikolaj M. Karamzin je jedním ze zakladatelů moderního ruského jazyka. Významnou úlohu sehrál i jako překladatel západoevropské literatury a jako tvůrce reformy ruského jazyka.

Karamzin je autorem sentimentalistických próz, které již předznamenávají raný romantismus:
Evžen a Julie – 1789
Natálie, bojarská dcera – 1793
Ostrov Bornholm – 1794
Sierra Morena – 1795

Listy ruského cestovatele – deníkové pásmo dojmů a úvah z autorovy dvouleté cesty po Německu, Francii, Švýcarsku a Anglii – uveřejňováno časopisecky v letech 1791 – 92.

Dějiny ruského státu – 11 svazků, první ucelený výklad ruského národního vývoje až do první třetiny 17. století. Dílo má vysokou literární úroveň a sloužilo jako inspirační zdroj dalším autorům.