Nikolaj Sergejevič Atarov byl ruský prozaik.

Nikolaj S. Atarov vystudoval pedagogický institut ve Vladikavkazu. Poté pracoval jako novinář a od roku 1936 publikoval kratší prózy. Za 2. světové války působil jako válečný zpravodaj, v letech 1948 – 56 jako člen rady časopisu Litěraturnaja gazeta. V roce 1957 se stal šéfredaktorem časopisu Moskva. Brzy byl však propuštěn pro kritizované „odchýlení od stranické linie“. Žil stále v Moskvě.


Literární historie se o Nikolaji S. Atarovi příliš nezmiňuje. Jeho literárně kritické články, mj. o V. Grossmanovi nebo K. Paustovském, ale obsahují přínosný pohled na opravdovou literaturu.

Próza:
V nevtíravých autorových povídkách, jejichž děj se odehrává většinou v současnosti, se skrývá psychologická naléhavost.

Povesť o pervoj ljubvi – 1954, (č. Příběh první lásky – 1957). Je to příběh školní lásky, kterou ohrozí šosácké podezřívání (vedení školy, Komsomol). Povídka je přínosem k obrození ruské literatury v období po Stalinově smrti.

A ja ljublju lošaď – 1970, (Ale já mám rád koně). Z perspektivy dítěte ukazuje autor na jeho citové strádání v rodině a nalézající útěchu v lásce ke zvířeti.

Další díla:
Nastojaščeje vremja – 1953, povídky
Smerť pod psevdonimom – 1957, (č. Smrt pod pseudonymem – 1959)
Tri versty berezovoj alejí – 1971, povídky