Orhan Pamuk, turecký prozaik mladší generace, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 2006, se narodil 7. června 1952 v Istanbulu v dobře situované rodině.

Orhan Pamuk absolvoval anglofonní gymnázium Robert College v Istanbulu v roce 1970 začal studovat architekturu na Istanbulské univerzitě. Během studií však přešel na studium žurnalistiky. Toto studium mu poskytovalo více prostoru pro psaní románů. Nikdy, kromě tří let strávených v New Yorku, neopustil svůj rodný Istanbul na delší dobu.

Kromě psaní románů přispívá i do mnohých domácích i zahraničních periodik, zabývá se literární kritikou.

Orhan Pamuk je jedním z nejčtenějších autorů v Turecku i v zahraničí, svými romány i novinovými články a televizními debatami se výrazně podílí na prezentaci Turecka směrem na Západ. Jeho romány byly přeloženy do více jak 20 jazyků, obdržely mnoho domácích i zahraničních cen.

Pamuk se ve svém díle zabývá rozpory mezi osmanským a evropským světem. Nabádá vládu Turecka, aby změnila zákony a zajistila v zemi svobodu projevu. Je totiž obviněn z porušení zákona na ochranu Turecka, jeho představitelů a turectví.

- Pan Cevdet a jeho synové – 1982 – rodinná sága, román získal cenu Orhana Kemala za nejlepší román roku
- Tichý dům – 1983 – román oceněný francouzskou Prix de la découverte européenne
- Bílá pevnost – 1985 – historický román, který zahájil novou vlnu literárního zpracování historie Osmanské říše (Benátčan upadl na moři do osmanského zajetí a jako vzdělaný otrok se dostal do domu osmanského Hodži (titul islámského vzdělance), který je Benátčanovi k nerozeznání podobný. Hodža po Benátčanovi požaduje, aby ho naučil všemu, co zná, a chce se s ním věnovat bádání. Dlouhé hodiny debatují o vědě, studují matematiku i astronomii a další vědy. Benátčan je otrokem, ze kterého Hodža získává vědění, aniž by dal Benátčanovi možnost volby. Benátčan cítí svou duchovní nadřazenost s tajným přáním, že mu Hodžova náklonnost pomůže k návratu domů. Počáteční oboustranná nedůvěra se postupem času mění ve vzájemný respekt. Benátčan zjišťuje, že je Hodža inteligentní muž, který ho ve vědění velmi brzy dostihne a dokonce se naučí i italsky. Do zvláštního vztahu zasáhne morová epidemie v Istanbulu. Zatímco se jí Hodža poddá, neboť ji považuje za Boží vůli, Benátčan se jí snaží předejít preventivními opatřeními. Benátčan po dlouhých letech života v Istanbulu již nemá zájem o návrat zpět do Itálie. Hodža tuší neodvratný zánik Osmanské říše. O postupném zániku říše sepíší Benátčan a Hodža knihu, kterou předají sultánovi. Ten nechá podle Hodžova návrhu postavit strašnou zbraň. S touto zbraní se Hodža i Benátčan snaží odvrátit zánik osmanské říše. Oba však zjistí, že to již není možné. Hodža si obléká šaty Benátčana a prchá do Itálie. Benátčan odchází na Hodžův statek. Kde žije osamocen a se steskem po Hodžovi. Pouze sultán zná pravdu o záměně. Hodža přejímá původní identitu Benátčana, usadí se v jeho domě v Itálii, bere si jeho snoubenku s mládí a píše knihy o Turecku, kde byl v údajném zajetí.)
- Černá kniha – 1990 – alegoricko-mystický příběh, nejde o ohraničený románový příběh, hlavní dějová linie se rozbíhá do spousty drobnějších příběhů
- Nový život – 1994
- Mé jméno je Červená – 1998 – vrchol Pamukovy tvorby, cena The International IMPAC Dublin Lirery Award
- Istanbul – 2004
- Sníh – 2002 – alegorie moderní turecké společnosti