Ota Pavel, původním jménem Otto Popper, byl prozaik a novinář.

Ota Pavel se narodil ve smíšené židovské rodině obchodního cestujícího. Mládí prožil v Buštěhradu, kam se rodina z existenčních a rasových důvodů přestěhovala. Jeho otec, Leo Popper, měl židovské předky, matka árijské. Otto měl ještě dva starší bratry, Huga a Jiřího. Z Popperových se stali Pavlovi až v roce 1956, když důsledky svého původu už měli z velké části za sebou.

Obecnou školu vychodil Ota pavel ještě v Praze, měšťanku v Buštěhradu, kde rodina žila v dědečkově domku. Tady se pod otcovým vlivem vytvářel vztah Oty Pavla k přírodě, k rybaření, ke sportu i k rodné zemi. Po odchodu otce a obou bratrů do koncentračního tábora nastoupil Ota Pavel jako učeň do kladenských dolů.

Po 2. světové válce se celá rodina šťastně setkala a vrátila se do Prahy. Ota Pavel si doplnil vzdělání na dvouleté obchodní škole souběžně se studiem jazyků.

S pomocí rozhlasového zpravodaje A. Lustiga, přítele rodiny, dostal Ota Pavel místo ve zpravodajské a sportovní redakci rozhlasu, kde byl až do roku 1956. Pomohlo mu i to, že sám byl aktivním sportovcem v hokejovém družstvu A.C.Sparta. Krátce pak pracoval jako sportovní redaktor v časopisech Stadion a Československý voják. Studoval střední školu pro pracující a v roce 1960 maturoval.

V roce 1964, na Zimních olympijských hrách v Innsbrucku, se u Oty Pavla projevila vážná duševní choroba a ta ho roku 1966 natrvalo vyřadila z práce. Odešel do invalidního důchodu, ale i přes časté pobyty v nemocnici nepřestával literárně tvořit.


Ota Pavel byl osobitý prozaik, jehož dílo se dělí na dvě tematicky odlišné oblasti, ale umělecky je podivuhodně jednotné a bývá označováno jako žurnalistická beletrie.

Próza:
Autor byl znám především jako sportovní novinář. Své reportáže a povídky shrnul do pěti knížek, které zaujaly jeho přístupem ke sportu. Nejde mu jen o rekordy a úspěch, ale vedle fyzických dovedností zkoumá povahovou a mravní kvalitu člověka.

Dukla mezi mrakodrapy - 1964, s vrcholem o turnaji v New Yorku v roce 1962
Plná bedna šampaňského - 1967
Pohár od Pánaboha - 1971
Syn celerového krále - 1972
Pohádka o Raškovi - 1974

Velkou pozornost vzbudily Pavlovy autobiografické vzpomínkové prózy, ve kterých vypráví o svém dětství a dospívání, o životních osudech svého otce, velkého snílka a dobrodruha, o krásách krajiny kolem Berounky.

Jak jsem potkal ryby - vydáno posmrtně 1974

Smrt krásných srnců - 1971, sbírka humorně laděných vzpomínkových próz, jejichž ústřední postavou je Pavlův tatínek. V přibližně chronologickém sledu zachycuje soubor příběhy z autorova rodinného proastředí, v němž dominuje postava tatínka - velkého snílka a malého dobrodruha. První vydání obsahovalo osm povídek:
- Nejdražší ve střední Evropě

- Ve službách Švédska - zde je otec představen coby úspěšný mladý muž na vrcholu slávy. Jako obchodní cestující u švédské firmy Elektrolux se stal mistrem světa v počtu prodaných vysavačů a ledniček

- Smrt krásných srnců - dva starší synové musejí do koncentračního tábora a tatínek se přes všechny přísné zákazy vydá opatřit pro ně maso na cestu

- Kapři pro Wehrmacht - když musí do koncentráku i tatínek, podaří se mu před ochodem husarský kousek. Vyloví vlastní rybník, který mu hned na začátku okupace Němci zabrali

- Otázka hmyzu vyřešena
- Prase bude! - ta byla pro kritické vidění socialistického zemědělství ze dvou dalších vydání vyřazena
- Králíci s moudrýma očima

Poslední tři povídky jsou časově zasazeny do poválečného období. Zachycují stárnoucího tatínka, jenž se stále pouští do nového podnikání, i když je předem odsouzeno k nezdaru.

Jak jsme se stali Vlky - črta, která je jen drobnou hříčkou dokreslující tatínkovu povahu a charakter

Běh Prahou - v ní je ztvárněn politický vývoj od roku 1946 až po vystřízlivění z komunistických ideálů a návrat k židovské identitě. Tato povídka kolovala je v opisech a poprvé vyšla knižně až v roce 1991 ve třetím rozšířeném výboru Zlatí úhoři.

Soubory Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby byly vydány posmrtně v roce 1977 pod názvem Fialový poustevník.

O inspirativnosti Pavlových próz svědčí četná filmová zpracování. Na FAMU podle nich vznikly dva absolventské filmy:
Kapři pro Wehrmacht - 1975, režisér K. Smyczek
Smrt krásných srnců - 1975, režisér V. Merta

Na motivy Pavlových povídek vznikl roku 1979 televizní film Zlatí úhoři a celovečerní film Smrt krásných srnců, který v roce 1986 natočil režisér Karel Kachyňa.