Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý, byl básník, esejista, myslitel, představitel symbolismu. Otokar Březina se narodil v jihočeských Počátkách v rodině venkovského ševce. Po maturitě na reálce v Telči nastoupil jako učitel v Jinošově...
Životopis
Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý, byl básník, esejista, myslitel, představitel symbolismu.
Otokar Březina se narodil v jihočeských Počátkách v rodině venkovského ševce. Po maturitě na reálce v Telči nastoupil jako učitel v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Po doplňovací maturitě na učitelském ústavu u svého povolání zůstal. Vyučoval v Nové Říši na Moravě, po složení učitelské způsobilosti pro měšťanské školy na měšťankách v Jaroměřicíchnad Rokytnou.
Do Březinova života významně zasáhla smrt obou rodičů v jednom roce a milostné přátelství se starší, filozoficky a myslicky založenou Annou Pammrovou, které však zůstalo jen plachým vztahem dvou oduševnělých lidí a básníka naplnilo bolestnou rezignací.
Otokar Březina se všeobecně projevoval jako samotářský, do sebe uzavřený člověk, pro kterého studium starověké i novější evropské, ale i indické filozofie stejně jako studium jazyků bylo zajímavější než cokoliv jiného.
Otokar Březina byl jedním z účastníků České moderny, společně s F.X. Šaldou, V. Mrštíkem a J.S. Macharem.
Otokar Březina publikoval v Rozhledech, Lumíru, Volných směrech, Novém kultu a v dalších periodikách. První básně a prózy otiskoval časopisecky pod pseudonymem Václav Danšovský. Tyto básně se příliš nelišily od dobového konvenčního realismu té doby. Někdy měly humoristické ladění, jindy se pokoušely o psychologickou analýzu.
Dílo Otokara Březiny:
Znakem poetiky Otokara Březiny je vznešená monumentalita myslitelských konstrukcí, nezvyklé metafory spojující představy vzdálené i protikladné, užívání cizích slov a odborných termínů i hudebnost veršů.
Otokar Březina je chápán jako nejvýznamnější český představitel symbolismu. jeho dílo bylo vysoce ceněno již za jeho života. Byl mu udělen čestný doktorát filozofie Univerzity Karlovy v Praze, dvakrát byl navrhován za českého kandidáta na Nobelovu cenu.
Poezie:
Tajemné dálky - 1895, první sbírka vydaná pod novým pseudonymem Otokar Březina. Obsahuje již všechny znaky autorova básnického umění, bohatou metaforiku, odvážné symbolické obrazy, vyjadřující v podstatě negativní postoj k světu.
- báseň Ó sídlo extásí a snů - jediné východisko nachází básník v umění
- báseň Moje matka - smutek svého mládí spojuje s matčiným životním údělem
Svítání na západě - 1896, sbírka zesiluje myšlenky první knihy. Uvádí ji Ranní modlitba a uzavírá Víno silných jako vyznání básníkova postoje k světu a životu.
Větry od pólů - 1897, sbírka je začátkem jistého obratu básníka od pesimismu a negace
Stavitelé chrámu - 1899, sbírka zvýrazňuje příklon k některým kladným životním hodnotám. Z nekonečného množství lidských vyděděnců, kteří nechápou smysl své existence, se vydělují "stavitelé chrámů", tj. básníci, umělci, myslitelé a duchovní vůdcové lidstva.
Ruce - 1901, poslední sbírka je souhrnem a vyvrcholením básníkovy filozofie a jeho uměleckého usilování. Tato poezie zahrnuje celé lidstvo, kosmos a jeho dějiny: všichni lidé jsou spojeni řetezem neviditelných rukou, který obepíná vesmír.
Eseje:
Hudba pramenů - 1903, sbírka esejů osvětluje základní myšlenky Březinovy tvorby
Skryté dějiny - 1930 - 32, nedokončená kniha vydaná posmrtně
Eseje z pozůstalosti - 1969
Korespondence:
Březinovy názory na umění a veřejné otázky jsou obsaženy v jeho dopisech:
Dopisy O. Březiny Františku Bauerovi
Dopisy Františku Bílkovi
Listy O. Březiny Anně Pammrové
Korespondence O. Březiny s F. X. Šaldou
Otokar Březina je básník, kterého není snadné číst a pochopit. Chceme-li mu porozumět, musíme se umět poddat síle jeho básnických výrazů a podnítit jimi svou vlastní fantazii.
Otokar Březina se narodil v jihočeských Počátkách v rodině venkovského ševce. Po maturitě na reálce v Telči nastoupil jako učitel v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Po doplňovací maturitě na učitelském ústavu u svého povolání zůstal. Vyučoval v Nové Říši na Moravě, po složení učitelské způsobilosti pro měšťanské školy na měšťankách v Jaroměřicíchnad Rokytnou.
Do Březinova života významně zasáhla smrt obou rodičů v jednom roce a milostné přátelství se starší, filozoficky a myslicky založenou Annou Pammrovou, které však zůstalo jen plachým vztahem dvou oduševnělých lidí a básníka naplnilo bolestnou rezignací.
Otokar Březina se všeobecně projevoval jako samotářský, do sebe uzavřený člověk, pro kterého studium starověké i novější evropské, ale i indické filozofie stejně jako studium jazyků bylo zajímavější než cokoliv jiného.
Otokar Březina byl jedním z účastníků České moderny, společně s F.X. Šaldou, V. Mrštíkem a J.S. Macharem.
Otokar Březina publikoval v Rozhledech, Lumíru, Volných směrech, Novém kultu a v dalších periodikách. První básně a prózy otiskoval časopisecky pod pseudonymem Václav Danšovský. Tyto básně se příliš nelišily od dobového konvenčního realismu té doby. Někdy měly humoristické ladění, jindy se pokoušely o psychologickou analýzu.
Dílo Otokara Březiny:
Znakem poetiky Otokara Březiny je vznešená monumentalita myslitelských konstrukcí, nezvyklé metafory spojující představy vzdálené i protikladné, užívání cizích slov a odborných termínů i hudebnost veršů.
Otokar Březina je chápán jako nejvýznamnější český představitel symbolismu. jeho dílo bylo vysoce ceněno již za jeho života. Byl mu udělen čestný doktorát filozofie Univerzity Karlovy v Praze, dvakrát byl navrhován za českého kandidáta na Nobelovu cenu.
Poezie:
Tajemné dálky - 1895, první sbírka vydaná pod novým pseudonymem Otokar Březina. Obsahuje již všechny znaky autorova básnického umění, bohatou metaforiku, odvážné symbolické obrazy, vyjadřující v podstatě negativní postoj k světu.
- báseň Ó sídlo extásí a snů - jediné východisko nachází básník v umění
- báseň Moje matka - smutek svého mládí spojuje s matčiným životním údělem
Svítání na západě - 1896, sbírka zesiluje myšlenky první knihy. Uvádí ji Ranní modlitba a uzavírá Víno silných jako vyznání básníkova postoje k světu a životu.
Větry od pólů - 1897, sbírka je začátkem jistého obratu básníka od pesimismu a negace
Stavitelé chrámu - 1899, sbírka zvýrazňuje příklon k některým kladným životním hodnotám. Z nekonečného množství lidských vyděděnců, kteří nechápou smysl své existence, se vydělují "stavitelé chrámů", tj. básníci, umělci, myslitelé a duchovní vůdcové lidstva.
Ruce - 1901, poslední sbírka je souhrnem a vyvrcholením básníkovy filozofie a jeho uměleckého usilování. Tato poezie zahrnuje celé lidstvo, kosmos a jeho dějiny: všichni lidé jsou spojeni řetezem neviditelných rukou, který obepíná vesmír.
Eseje:
Hudba pramenů - 1903, sbírka esejů osvětluje základní myšlenky Březinovy tvorby
Skryté dějiny - 1930 - 32, nedokončená kniha vydaná posmrtně
Eseje z pozůstalosti - 1969
Korespondence:
Březinovy názory na umění a veřejné otázky jsou obsaženy v jeho dopisech:
Dopisy O. Březiny Františku Bauerovi
Dopisy Františku Bílkovi
Listy O. Březiny Anně Pammrové
Korespondence O. Březiny s F. X. Šaldou
Otokar Březina je básník, kterého není snadné číst a pochopit. Chceme-li mu porozumět, musíme se umět poddat síle jeho básnických výrazů a podnítit jimi svou vlastní fantazii.