Pablo Neruda byl chilský básník a diplomat, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1971.
Svůj literární pseudonym, který později přijal za své oficiální jméno, odvodil od jména českého básníka a spisovatele Jana Nerudy. Byl velmi okouzlen...
Životopis
Pablo Neruda byl chilský básník a diplomat, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1971.
Svůj literární pseudonym, který později přijal za své oficiální jméno, odvodil od jména českého básníka a spisovatele Jana Nerudy. Byl velmi okouzlen španělským překladem jeho Malostranských povídek.
Pablo Neruda se narodil jako Ricardo Neftalí Reyes v rodině železničáře. Již měsíc po jeho narození mu zemřela matka Rosa Basoaltová de Reyes, vesnická učitelka, na tuberkulózu. Otec se v roce 1906 přestěhoval do středochilského města Temuka, kde se znovu oženil. Chlapce vychovávala nevlastní matka.
V roce 1920 ukončil Pablo Neruda studium na lyceu, vysokoškolské studium však nedokončil. Chtěl se plně věnovat poezii. Své první básně publikoval již ve čtrnácti letech. V roce 1917 uveřejnil časopis La Manan článek Nadšení a vytrvalost od Neftalího Reyese. Pod různými pseudonymy publikoval řadu básní v různých časopisech. Získával první úspěchy v soutěžích z literatury, vydobyl si první cenu v konkurzu Federace chilských studentů za poému Sváteční píseň. Spolupracoval s časopisem Claridad, kde tiskl své verše a články.
Pablo Neruda působil v diplomatických službách např. v Asii, Latinské Americe, ve Španělsku nebo v Paříži. Angaažoval se politicky, v roce 1945 byl zvolen senátorem.
Klíčový zlom v životě a díle Pabla Nerudy znamenala španělská občanská válka v letech 1936 - 38. V čele povstání proti vládě Lidové jednoty stáli generálové Mola a Franco. Na obranu vlády Lidové jednoty přicházeli dobrovolníci z mezinárodních brigád - interbrigadisté. Celkem asi 35 tisíc cizinců ze 46 států. Za vydatné pomoci Německa a Itálie fašismus ve Španělsku nakonec zvítězil.
Ve válečných letech 1940 - 44 působil Neruda jako generální konzul v Mexiku. V době, kdy probíhala krvavá bitva o Stalingrad, vyzval spojence k otevření druhé, západní fronty.
V poválečných letech po politickém převratu byl ve své zemi perzekuován a v letech 1949 - 52 žil v exilu, mj. i v Československu v roce 1950. Po návratu do vlasti se Neruda nadále zúčastňoval politického života. Angažoval se v kampaních při prezidentských volbách v letech 1958 a 1969. Kandidátem byl Salvador Allendo. Působil v mezinárodním mírovém hnutí Penklubu a v dalších organizacích.
11. září 1973 uskutečnili fašističtí generálové v čele s Pinochetem krvavý vojenský převrat a svrhli vládu Lidové jednoty. Byl vyhlášen vyjímečný stav a nastolen krutý teror, který stál životy tisíců lidí.
Smrtelně nemocný Pablo Neruda byl v posledních dnech svého života zdrcen tragédií své vlasti. Poslední zápis v jeho memoárech ze 14. září 1973 zachycuje hrdinskou smrt prezidenta Allenda.
O deset dní později, 24. září Pablo Neruda zemřel. Jeho domy byly vypleněny a jeho rakev obklopil obraz zkázy. Jeho pohřeb se stal na dlouhou dobu poslední velkou veřejnou manifestací proti fašistickému režimu.
Poezie Pabla Nerudy se vyvíjela od postmodernismu přes surrealismus k hovorové bezprostřednosti. Najdeme v ní politické a sociální motivy. V roce 1971 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Nerudovy básně jsou obsáhlými, někdy až litanickými zpěvy komponovanými volným veršem. Zpěvy, jejichž smyslem je co nejlépe vyjádřit utrpení a touhy obyčejných lidí. Navzdory citlivému a rozhořčenému vnímání bezpráví byl Pablo Neruda i pěvcem písní optimistických.
Kniha soumraku - 1923, básnická sbírka, debut
Básně noci - 1923
Nadšený prakovník - 1923
Dvacet milostných básní a jedna zoufalá píseň - 1924
Prsteny - 1925
Pokus o nekonečného člověka - 1930
Sídlo na zemi - 1933, vrcholné dílo prvního období, dvoudílná sbírka reflektující vztah člověka a vesmíru, obsahuje padesát šest básní, psaných většinou volným veršem. Sbírka je budována na principu surrealistického volného řetězce představ.
První básně o lásce - 1936, tato sbírka uzavřela první Nerudovu tvůrčí etapu. Nadcházející dějinné události obrátily Nerudův život a dílo zcela novým směrem.
Španělsko v srdci - 1937, sbírka, v níž se autor vrátil od vesmírných reflexí k palčivým otázkám současnosti
Veliký zpěv - 1950, rozlehlá skladba přináší mytické i kronikářské vidění přírody a dějin Latinské Ameriky
Další sbírky:
Kapitánovy verše - 1952, Los versos del capitán
Kniha výstředností - 1958
Sto milostných sonetů - 1959
Konec světa - 1969
Nebeské kameny - 1970
Plamenný meč - 1970
Zimní zahrada - 1969
Sláva a smrt Joaquina Muriety - 1967, drama
Vyznávám se, že jsem žil - 1974, autobiografické paměti
Hrozny a vítr - Las uvas y el viento, sbírka, která obsahuje i báseň Pražský rozhovor věnovanou Juliu Fučíkovi
Svůj literární pseudonym, který později přijal za své oficiální jméno, odvodil od jména českého básníka a spisovatele Jana Nerudy. Byl velmi okouzlen španělským překladem jeho Malostranských povídek.
Pablo Neruda se narodil jako Ricardo Neftalí Reyes v rodině železničáře. Již měsíc po jeho narození mu zemřela matka Rosa Basoaltová de Reyes, vesnická učitelka, na tuberkulózu. Otec se v roce 1906 přestěhoval do středochilského města Temuka, kde se znovu oženil. Chlapce vychovávala nevlastní matka.
V roce 1920 ukončil Pablo Neruda studium na lyceu, vysokoškolské studium však nedokončil. Chtěl se plně věnovat poezii. Své první básně publikoval již ve čtrnácti letech. V roce 1917 uveřejnil časopis La Manan článek Nadšení a vytrvalost od Neftalího Reyese. Pod různými pseudonymy publikoval řadu básní v různých časopisech. Získával první úspěchy v soutěžích z literatury, vydobyl si první cenu v konkurzu Federace chilských studentů za poému Sváteční píseň. Spolupracoval s časopisem Claridad, kde tiskl své verše a články.
Pablo Neruda působil v diplomatických službách např. v Asii, Latinské Americe, ve Španělsku nebo v Paříži. Angaažoval se politicky, v roce 1945 byl zvolen senátorem.
Klíčový zlom v životě a díle Pabla Nerudy znamenala španělská občanská válka v letech 1936 - 38. V čele povstání proti vládě Lidové jednoty stáli generálové Mola a Franco. Na obranu vlády Lidové jednoty přicházeli dobrovolníci z mezinárodních brigád - interbrigadisté. Celkem asi 35 tisíc cizinců ze 46 států. Za vydatné pomoci Německa a Itálie fašismus ve Španělsku nakonec zvítězil.
Ve válečných letech 1940 - 44 působil Neruda jako generální konzul v Mexiku. V době, kdy probíhala krvavá bitva o Stalingrad, vyzval spojence k otevření druhé, západní fronty.
V poválečných letech po politickém převratu byl ve své zemi perzekuován a v letech 1949 - 52 žil v exilu, mj. i v Československu v roce 1950. Po návratu do vlasti se Neruda nadále zúčastňoval politického života. Angažoval se v kampaních při prezidentských volbách v letech 1958 a 1969. Kandidátem byl Salvador Allendo. Působil v mezinárodním mírovém hnutí Penklubu a v dalších organizacích.
11. září 1973 uskutečnili fašističtí generálové v čele s Pinochetem krvavý vojenský převrat a svrhli vládu Lidové jednoty. Byl vyhlášen vyjímečný stav a nastolen krutý teror, který stál životy tisíců lidí.
Smrtelně nemocný Pablo Neruda byl v posledních dnech svého života zdrcen tragédií své vlasti. Poslední zápis v jeho memoárech ze 14. září 1973 zachycuje hrdinskou smrt prezidenta Allenda.
O deset dní později, 24. září Pablo Neruda zemřel. Jeho domy byly vypleněny a jeho rakev obklopil obraz zkázy. Jeho pohřeb se stal na dlouhou dobu poslední velkou veřejnou manifestací proti fašistickému režimu.
Dílo Pabla Nerudy:
Poezie Pabla Nerudy se vyvíjela od postmodernismu přes surrealismus k hovorové bezprostřednosti. Najdeme v ní politické a sociální motivy. V roce 1971 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Nerudovy básně jsou obsáhlými, někdy až litanickými zpěvy komponovanými volným veršem. Zpěvy, jejichž smyslem je co nejlépe vyjádřit utrpení a touhy obyčejných lidí. Navzdory citlivému a rozhořčenému vnímání bezpráví byl Pablo Neruda i pěvcem písní optimistických.
Kniha soumraku - 1923, básnická sbírka, debut
Básně noci - 1923
Nadšený prakovník - 1923
Dvacet milostných básní a jedna zoufalá píseň - 1924
Prsteny - 1925
Pokus o nekonečného člověka - 1930
Sídlo na zemi - 1933, vrcholné dílo prvního období, dvoudílná sbírka reflektující vztah člověka a vesmíru, obsahuje padesát šest básní, psaných většinou volným veršem. Sbírka je budována na principu surrealistického volného řetězce představ.
První básně o lásce - 1936, tato sbírka uzavřela první Nerudovu tvůrčí etapu. Nadcházející dějinné události obrátily Nerudův život a dílo zcela novým směrem.
Španělsko v srdci - 1937, sbírka, v níž se autor vrátil od vesmírných reflexí k palčivým otázkám současnosti
Veliký zpěv - 1950, rozlehlá skladba přináší mytické i kronikářské vidění přírody a dějin Latinské Ameriky
Další sbírky:
Kapitánovy verše - 1952, Los versos del capitán
Kniha výstředností - 1958
Sto milostných sonetů - 1959
Konec světa - 1969
Nebeské kameny - 1970
Plamenný meč - 1970
Zimní zahrada - 1969
Sláva a smrt Joaquina Muriety - 1967, drama
Vyznávám se, že jsem žil - 1974, autobiografické paměti
Hrozny a vítr - Las uvas y el viento, sbírka, která obsahuje i báseň Pražský rozhovor věnovanou Juliu Fučíkovi