Patrick White byl australský básník, prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu „Za epické a psychologické vypravěčské umění, které uvedlo do literatury nový světadíl“.

Patrick White se narodil ve farmářské rodině. Od dětství trpěl astmatem, proto byl poslán do školy na venkově. Již v devíti letech začal psát poezii a hry, ve třinácti začal chodit do školy v Cheltenhamu v Anglii, protože jeho matka byla přesvědčena, že co je anglické, to je nejlepší. Než začal studovat literaturu v Cambridgi (Anglie), vrátil se do Austrálie, kde dva roky pracoval jako učedník na ovčí farmě, nejdříve v hornaté jižní oblasti v New South Wales, poté na farmě svého strýce na severu. Život tam nebyl právě lehký, ale postupně si zvykl psát své romány za zavřenými dveřmi. Za 2. světové války sloužil v anglickém letectvu.


Patrick White je u nás znám již přes třicet let. Jeho dílo je zaměřeno především na osudy Angličanů a Australanů, ale mapuje i vnitřní a vnější rozpory současného světa a lidstva vůbec. Projevuje se jako přesvědčivý kronikář a kritik anglického a australského společenství.

Próza:
Lidský strom – 1956 (č. 1962, Strom člověka – 1984)
Oko člověka – č. 1978
Sukně z listí – č. 1983
Případ Twybornů – 1979

Poušť Johanna Vosse – č. 1980, román, ve kterém najdeme zajímavou drobnost, která připomíná osudy moravských bratří, kteří z kraje kolem Nového Jičína a Štramberka emigrovali a založili v Německu Ochranov a odtud se vydávali do světa jako misionáři.
Autor si několikrát vzpomněl na starého moravského bratra Müllera, na pár dní byl dokonce hostem moravsko – bratrské misie u Moretonovy zátoky.

Kazy ve skle – 1981, autobiografická kniha.