Paul Vernaine byl francouzský básník, psal i prózy a paměti.

Paul Verlaine se narodil v rodině důstojníka, po celý život však byl citově závislý na matce. Vystudoval lyceum, kde již začal psát své první básně. Po studiu pracoval jako úředník na pařížské radnici. Oženil se a krátce působil jako učitel v Anglii. Jinak žil většinou jako bohém.

Tragicky skončilo úzké přátelství Paula Verlaina s Jean Arthurem Rimbaudem, když svého přítele postřelil a byl dva roky uvězněn. Po propuštění propadl stejně jako Rimbaud tuláctví, alkoholismu, byl agresivní a postupně chátral.


Básnické sbírky:
Paul Verlaine se proslavil již svou první básnickou sbírkou s náznaky symboličnosti:

Saturnské básně - 1866, obsahuje čtyřicet básní, které se vyznačují melodičností a cílenou neurčitostí (obrazy v pološeru).

Galantní slavnosti - 1869, inspirace kresbami rokokových malířů

Dobrá píseň - 1870, sbírka věnovaná jeho ženě Mathilde Mautheové, opěvuje klidný manželský život

Romance beze slov - 1874, básně vznikly za pobytu Verlaina a Rimbauda v Anglii a Belgii. Jsou poznamenány autorovou citovou krizí, vzniklou seznámením s Rimbaudem a opuštěním manželky. Každá báseň představuje jiný rytmický celek, hodnota verše je měřena jeho hudebností.

Moudrost - 1881, odráží autorovu náboženskou krizi, jeho návrat ke katolické víře.

Prokletí básníci - 1884, významné portréty Verlainových básnických přátel. Tímto pojmem označil T. Corbiéra, J.A.Rimbauda, S. Mallarmého a sebe.

Kdysi a nedávno - 1884, ve sbírce je zařazena báseň Poetické umění, definující symbolistickou poetiku.

V některých básnických sbírkách se střídají sny o čistotě, zklamání z lásky či mystická vytržení :
Láska - 1885
Paralelně - 1889
Ženy - 1891
Štěstí - 1893
Elegie - 1893

Vrcholné tvůrčí Verlainovo období je založeno především na hudebnosti verše. Hudebnost jeho básní inspirovala i mnohé hudební skladatele.

Verlaine psal i prózy a paměti:
Vdovcovy paměti - 1886
Mé špitály - 1891
Má vězení - 1893
Zpovědi - 1895