Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, byl básník a prozaik. Využíval nejčastěji jednu z nejúčinnějších básnických forem - baladu. Volba pseudonymu nebyla jen básníkovým rozmarem, ale byl součástí jeho záměru upoutat pozornost k těšínskému...
Životopis
Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, byl básník a prozaik. Využíval nejčastěji jednu z nejúčinnějších básnických forem - baladu. Volba pseudonymu nebyla jen básníkovým rozmarem, ale byl součástí jeho záměru upoutat pozornost k těšínskému lidu.
Petr Bezruč se narodil v rodině spisovatele Antonína Vaška, slezského gymnazijního profesora, známého jako stoupence politického realismu.
Po maturitě na brněnském gymnáziu odešel Petr Bezruč studovat klasickou filologii do Prahy, ale po třech letech školu opustil. Po návratu do Brna pracoval jako úředník na poště. Dva roky byl poštovním úředníkem v Místku, ale potom se vrátil do Brna.
Místecký pobyt měl pro Bezručův osobní i umělecký vývoj velký význam: ve Slezsku poznal sociální i národnostní útlak a zažil tu i citové zklamání. Obojí poznamenalo jeho básnickou tvorbu.
Za 1. světové války byl Petr Bezruč zatčen pro domnělé autorství protirakouské básně. Po válce byl jmenován přednostou nádražní pošty v Brně, ale již druhý den se vzdal funkce. V roce 1928 odešel do výslužby. Žil samotářsky v Brně, pak v Kostelci na Hané a v Brance u Opavy.
V roce 1939 se Petr Bezruč usadil v Kostelci na Hané a tam již zůstal do konce života.
Petr Bezruč byl spisovatelem, který se ve své tvorbě soustřeďoval hlavně na národnostní i sociální problematiku severního moravsko-polského pomezí. Sám se naprosto ztotožnil s utiskovanými, mluvil jejich jazykem. Ostrými výpady stíhal nepřátele tohoto lidu v oblasti sociální, národní a mravní.
Kritika Petra Bezruče je zaměřena i proti pseudovlastenecké měšťanské společnosti, zejména v Čechách. Jeho básně vybízejí k odboji a vzpouře, dodávají víru ve vítězství.
Poezie:
Slezské číslo - 1903, jednotlivé básně se začaly objevovat nejprve od roku 1899 v Herbenových Besedách Času. Sbírka obsahuje 31 básní, především balad s intimní lyrikou, s krajinským pozadím opavského a těšínského Slezska, např.
- Maryčka Magdonova
- Bernard Žár
- Kantor Halfar
- Ondráš
- Žermanice
- 70000
- Ostrava
- Škaredý fantóm
- Leonidas
- Smrt Casanova
- Hrabyň
- Hlučín
- Jen jedenkrát
- Kdo na moje místo
Slezské písně - 1909, sbírka obsahovala již 45 básní a v každém dalším vydání jejich počet rostl. Dnešní podoby nabyla sbírka v roce 1928.
Stužkonoska modrá - 1930, samostatná báseň symbolizující básníkův smutný osud a zklamání z poměrů v novém státě
Po vydání Slezských písní přestal autor umělecky tvořit a verše, které napsal, posílal jen přátelům a známým, např.
- Paralipomena I - 1937
- Paralipomena II - 1938
- Přátelům a nepřátelům - 1958
Próza:
Prózu otiskoval Petr Bezruč jen výjimečně.
Moravská zem a moravská řeč. Republika před svatým Petrem - 1923
Studie z Café Lustig - 1934
Lolo a druhové - 1937
Mláďátko - 1948
Je nás šest - 1950
Povídky ze života - 1957
Petr Bezruč se narodil v rodině spisovatele Antonína Vaška, slezského gymnazijního profesora, známého jako stoupence politického realismu.
Po maturitě na brněnském gymnáziu odešel Petr Bezruč studovat klasickou filologii do Prahy, ale po třech letech školu opustil. Po návratu do Brna pracoval jako úředník na poště. Dva roky byl poštovním úředníkem v Místku, ale potom se vrátil do Brna.
Místecký pobyt měl pro Bezručův osobní i umělecký vývoj velký význam: ve Slezsku poznal sociální i národnostní útlak a zažil tu i citové zklamání. Obojí poznamenalo jeho básnickou tvorbu.
Za 1. světové války byl Petr Bezruč zatčen pro domnělé autorství protirakouské básně. Po válce byl jmenován přednostou nádražní pošty v Brně, ale již druhý den se vzdal funkce. V roce 1928 odešel do výslužby. Žil samotářsky v Brně, pak v Kostelci na Hané a v Brance u Opavy.
V roce 1939 se Petr Bezruč usadil v Kostelci na Hané a tam již zůstal do konce života.
Dílo Petra Bezruče:
Petr Bezruč byl spisovatelem, který se ve své tvorbě soustřeďoval hlavně na národnostní i sociální problematiku severního moravsko-polského pomezí. Sám se naprosto ztotožnil s utiskovanými, mluvil jejich jazykem. Ostrými výpady stíhal nepřátele tohoto lidu v oblasti sociální, národní a mravní.
Kritika Petra Bezruče je zaměřena i proti pseudovlastenecké měšťanské společnosti, zejména v Čechách. Jeho básně vybízejí k odboji a vzpouře, dodávají víru ve vítězství.
Poezie:
Slezské číslo - 1903, jednotlivé básně se začaly objevovat nejprve od roku 1899 v Herbenových Besedách Času. Sbírka obsahuje 31 básní, především balad s intimní lyrikou, s krajinským pozadím opavského a těšínského Slezska, např.
- Maryčka Magdonova
- Bernard Žár
- Kantor Halfar
- Ondráš
- Žermanice
- 70000
- Ostrava
- Škaredý fantóm
- Leonidas
- Smrt Casanova
- Hrabyň
- Hlučín
- Jen jedenkrát
- Kdo na moje místo
Slezské písně - 1909, sbírka obsahovala již 45 básní a v každém dalším vydání jejich počet rostl. Dnešní podoby nabyla sbírka v roce 1928.
Stužkonoska modrá - 1930, samostatná báseň symbolizující básníkův smutný osud a zklamání z poměrů v novém státě
Po vydání Slezských písní přestal autor umělecky tvořit a verše, které napsal, posílal jen přátelům a známým, např.
- Paralipomena I - 1937
- Paralipomena II - 1938
- Přátelům a nepřátelům - 1958
Próza:
Prózu otiskoval Petr Bezruč jen výjimečně.
Moravská zem a moravská řeč. Republika před svatým Petrem - 1923
Studie z Café Lustig - 1934
Lolo a druhové - 1937
Mláďátko - 1948
Je nás šest - 1950
Povídky ze života - 1957