Popelka Biliánová, vlastním jménem Marie Popelková, byla autorka próz, dramatička, publicistka a osvětová pracovnice v ženském hnutí.

Popelka Biliánová se narodila v Králově Dvoře u Berouna jako dcera kupce Václava Popelky. Vychodila dvoutřídní obecnou školu v Počaplích u Berouna. Když bylo Popelce 15 let, přišel její otec o všechen majetek a rodina se stěhuje do Prahy.

V Praze získala Popelka Biliánová další vzdělání a působila jako vychovatelka. V Praze našla poklad v podobě rozsáhlé knihovny svého strýce. Četla spisy Palackého, Šafaříka, ale i staré kroniky a další díla. Také Praha se svými historickými památkami na ni velmi zapůsobila.

Od roku 1885 pořádala Popelka Biliánová vycházky a výlety po historicky zajímavých místech Prahy. Nezapomínala ani na dobročinnost. Nejvíce jí trápila sociální situace českých dětí v pohraničí. Pořádala proto sbírky šactva, bot i hraček, se svými přítelkyněmi vše třídily do krabic a posílali do obecních škol v pohraničí.

V roce 1885 se seznámila s právníkem Arnoštem Biliánem, za něhož se roku 1892 provdala. Měli spolu tři děti - Květu, Zorku a Zlatka, které získaly vysokoškolské vzdělání.

Popelka Biliánová byla velmi činorodá. Pokoušela se vytvořit první dívčí skauting u nás a v roce 1912 zorganizovala tábor skautek. Pracovala také pro Ústřední spolek českých žen, kde se vedle kurzů šití a vaření konaly také přednášky o emancipaci žen a o jejich vzdělání.

Aby Popelka Biliánová uživila své děti, které studovaly na vysoké škole, psala články do novin a časopisů a hlavně knihy. Velmi se zajímala o pověsti z Podskalí a Vyšehradu.

Na začátku 20. století se v Praze rozmohlo stavitelství a Biliánová bojovala proti tomu, aby byl Vyšehrad zastavěn činžáky. Díky ní i jejím přátelům se z Vyšehradu stala národní kulturní památka.


Ve své beletristické tvorbě čerpá Popelka Biliánová především ze dvou tématických okruhů: z tradice historické prózy a z tradice lidového čtení. Svou literární dráhu započala básněmi z mytologie. Dále psala různé črty, články, pověsti a humoresky, ale také povídky a romány, divadelní hry pro děti i dospělé.

Zájem o folklór přivedl autorku k zapisování pražských a zejména vyšehradských pověstí podle ústního lidového podání a inspiroval ji i tvorbě pověstí původních. Zaznamenávala také dětské hry a zvyky z různých ročních dob, jako: vynášení smrti, dračky aj.

Do panského stavu - šestidílný humoristický román. Hlavní hrdinkou je žena z lidu - matka Kráčmerka. Román byl i zfilmován.

Z našich zkazek - kniha veršů
Všem ke štěstí - povídka
Při osmi dětech - povídka
Z tajů pražských pověstí - sbírka povídek
Pod selský krov - román
Paní Kratinka z Vaječného trhu - humoristický román
Bílý kůň - o rodném kraji
Zkamenělá panna
Boží voda

Pověsti vyšehradské - 1905, pověsti z Vyšehradska, které autorka sbírala nesahají dále než k počátkům 19. století a ne všechny mají opravdu lidový původ. Autorka se však domnívala, že zachycuje starodávné legendy. Přesto dílo patří mezi velmi přitažlivé a tvoří nedílnou součást pražské mytologie.