Publius Ovidius Naso, představitel latinské římské literatury se narodil přibližně 43 -18 př.n.l. Byl jedním z nejnadanějších autorů světové literatury. Císařem Augustem byl vypovězen z Říma a poslední roky života žil ve vyhnanství na březích Černého moře.

Až do smrti toužil po přátelích a své rodině v Římě. Svůj stesk vyjevil v prosebných listech i básnických Žalozpěvech (Tristia). Vše bylo marné, císař Augustu mu návrat do Říma nepovolil.
Ovidiova poezie i dnes udivuje svojí neobyčejnou svěžestí a fantazií.

Ve svých posledních verších Ovidius vyznává, že dokončil dílo, které nezničí ani oheň a meč, ani hněv Jovišův. Ujišťuje, že jeho jméno bude nesmrtelné a že jeho básně se budou číst po všechna budoucí pokolení.

- Umění milovat – sbírka, milostný cit v podobě hravé a rozkošnické

Lásky – sbírka

Proměny – téměř dvěstě padesát řeckých a římských bájí vzájemně skloubených v jeden
celek, v každé z nich dochází k nějaké proměně, nejčastějším tématem bájí je láska,
z řeckých bájí vypráví např. O Ikarovi, Daidalovi, Apollónovi a Dafné, příměhy
z trójské války, z římských bájí pak většinou o praotci římského národy, Aeneovi.