Randolph Bourne byl americký publicista a esejista.

Randolph Bourne neměl lehký život pro těžké tělesné postižení. Pohmožděný obličej od kleští při porodu, zkřivená tuberkulozní páteř a zduřelé ucho. Jiného by tento problém odradil od jakékoli činnosti ve společnosti, ale jeho vše naopak posílilo jeho morální odhodlanost a intelekt.

Po ukončení střední školy Bournemu zámožní příbuzní odmítli podporu k vysokoškolskému studiu. Po dobu šesti let si přivydělával jako učitel hudby a dělník. Vysvobozením pro něj bylo studijní stipendium na Columbijskou univerzitu. Zde na něho zapůsobil filozof John Dewey.

V četných časopiseckých příspěvcích se Bourne stává typickým mluvčím své doby, zvláště mladé generace. V minulosti hledá pokrokovou americkou tradici v nedoceněných tvůrcích, jako např. Emerson nebo Whitman. V jejich etickém individualismu nachází oporu pro svůj odpor proti autoritám, privilegovaným třídám a institucím. Bourneovy články obsahují široký okruh témat, od výchovy a otázek filozofie, až po veřejný a kulturní život.

Kritickým rokem byl pro Bourneho rok 1914, vypuknutí války v Evropě. Sjednocuje své stanovisko, k naprostému pacifismu. Čím více se blíži vstup USA do války, tím více se prohluboval rozpor mezi ním a přáteli, kteří byli pro válečné úsilí.

Bourne zůstal téměř osamocen a zemřel v roce 1918 při epidemii poválečné chřipky.


Rané stati Randolpha Bourneho byly vydány knižně pod titulem:
Mládí a život – 1913
Dojmy z Evropy – 1913 – 14

Příběh literárního radikála - 1920, vydáno z autorovy pozůstalosti Van Wyckem Brooksem.

Randolph Bourne patří k několika klíčovým postavám, od nichž se datuje přelom v americké kultuře. Zůstává symbolem průbojného mládí, nelekajícího se žádných překážek.