Řehoř Hrubý z Jelení byl tolerantní utrakvista, nebyl veřejně činný a věnoval se jen literatuře a překladatelské práci. Jako humanista harmonicky spojil domácí reformační tradici s myšlenkami italské renesance.
Na počátku 16. století se...
Životopis
Řehoř Hrubý z Jelení byl tolerantní utrakvista, nebyl veřejně činný a věnoval se jen literatuře a překladatelské práci. Jako humanista harmonicky spojil domácí reformační tradici s myšlenkami italské renesance.
Na počátku 16. století se přestěhoval do Prahy. Jeho manželka byla katolička, syn Zikmund se proslavil jako vydavatel antických klasiků v Basileji. Jiné podrobnosti o osobním životě Řechoře Hrubého nejsou známy.
Řehoř Hrubý, ačkoli sám nedostudoval, podporoval všechny humanistické snahy na pražské univerzitě, tehdy velmi zaostávající za evropským průměrem. Jeho zásluhou získal humanistické vzdělání a stal se spisovatelem Václav Písecký, pozdější Zikmundův vychovatel.
Řehoř Hrubý udržoval styky s domácími humanisty, zvláště s Janem Šlechtou ze Všehrd, českým sekretářem krále Vladislava II. v Budíně, a jeho prostřednictvím se Hrubý setkal i s uherskými a italskými humanisty. Jan Šlechta, podobně jako Řehoř Hrubý, usiloval o zvelebení pražské univerzity.
Hrubého dílo je převážně překladatelské. Většina jeho děl zůstala v rukopisech, jen málo jich bylo tištěno.
Rukopisné práce jsou shrnuty do 4 sborníků z roku 1511 a 1510 a dva z roku 1516, kdy byly vydány posmrtně.
O tom, že žádný nemuož uražen býti od jiného než sám od sebe - 1497 - jde o nejstarší Hrubého překlad díla Jana Zlatoústého, knižně vyšel v roce 1501 v Plzni
Knihy dvoje o lékařství proti štěstí a neštěstí - 1497, překlad díla Franceska Petrarky, jsou to filozofické úvahy namířené proti tehdejšímu shonu po blahobytu o klesání na duchu při životních těžkostech
Hrubému byla blízká stoická filozofie a byl mu velmi blízký Cicero (žil v letech 106 př. n. l. - 43 n.l.). Přeložil jeho spisy:
Laelius čili Knihy o přátelství
Paradoxa čili Kusové hodní podivení
Sborník - 1512, obsahuje překlady latinských děl italských humanistů, vedle Petrarky i dílo Erasma Rotterdamského
Chvála bláznovství - 1513, překlad díla Erasma Rotterdamského, satira zesměšňující lidskou hloupost a bez ohledu na to, o jakou církev jde, je zaměřena proti církevní a náboženské praxi
Napomenutí Pražanům - 1513, jde o poměrně nejsamostatnější dílo Řehoře Hrubého. Je určeno radě Starého Města v době, kdy Praha hledala velitele pro své vojsko. Hrubý radí Pražanům, jakého si mají vybrat vojevůdce. Praha jako matka měst má být i hlavou panstva. V tomto díle jsou také vyjádřeny Hrubého názory na válku.
Na počátku 16. století se přestěhoval do Prahy. Jeho manželka byla katolička, syn Zikmund se proslavil jako vydavatel antických klasiků v Basileji. Jiné podrobnosti o osobním životě Řechoře Hrubého nejsou známy.
Řehoř Hrubý, ačkoli sám nedostudoval, podporoval všechny humanistické snahy na pražské univerzitě, tehdy velmi zaostávající za evropským průměrem. Jeho zásluhou získal humanistické vzdělání a stal se spisovatelem Václav Písecký, pozdější Zikmundův vychovatel.
Řehoř Hrubý udržoval styky s domácími humanisty, zvláště s Janem Šlechtou ze Všehrd, českým sekretářem krále Vladislava II. v Budíně, a jeho prostřednictvím se Hrubý setkal i s uherskými a italskými humanisty. Jan Šlechta, podobně jako Řehoř Hrubý, usiloval o zvelebení pražské univerzity.
Dílo Řehoře Hrubého z Jelení:
Hrubého dílo je převážně překladatelské. Většina jeho děl zůstala v rukopisech, jen málo jich bylo tištěno.
Rukopisné práce jsou shrnuty do 4 sborníků z roku 1511 a 1510 a dva z roku 1516, kdy byly vydány posmrtně.
O tom, že žádný nemuož uražen býti od jiného než sám od sebe - 1497 - jde o nejstarší Hrubého překlad díla Jana Zlatoústého, knižně vyšel v roce 1501 v Plzni
Knihy dvoje o lékařství proti štěstí a neštěstí - 1497, překlad díla Franceska Petrarky, jsou to filozofické úvahy namířené proti tehdejšímu shonu po blahobytu o klesání na duchu při životních těžkostech
Hrubému byla blízká stoická filozofie a byl mu velmi blízký Cicero (žil v letech 106 př. n. l. - 43 n.l.). Přeložil jeho spisy:
Laelius čili Knihy o přátelství
Paradoxa čili Kusové hodní podivení
Sborník - 1512, obsahuje překlady latinských děl italských humanistů, vedle Petrarky i dílo Erasma Rotterdamského
Chvála bláznovství - 1513, překlad díla Erasma Rotterdamského, satira zesměšňující lidskou hloupost a bez ohledu na to, o jakou církev jde, je zaměřena proti církevní a náboženské praxi
Napomenutí Pražanům - 1513, jde o poměrně nejsamostatnější dílo Řehoře Hrubého. Je určeno radě Starého Města v době, kdy Praha hledala velitele pro své vojsko. Hrubý radí Pražanům, jakého si mají vybrat vojevůdce. Praha jako matka měst má být i hlavou panstva. V tomto díle jsou také vyjádřeny Hrubého názory na válku.