Richard Weiner (*6. listopadu 1884, Písek; + 3. ledna 1937, Praha) je český básník, prozaik a publicista, v jehož tvorbě jsou nejvýraznějšími prvky rysy expresionismu.

Weiner vystudoval roku 1902 gymnázium a o čtyři roku později chemii – obor pivovarnictví, před nímž však záhy dal přednost literatuře. Za první světové války prošel mobilizací (bojoval v oblasti Srbska), ale roku 1915 musel být z vojenské služby propuštěn pro nervový kolaps. Po skončení války v roce 1918 se začal orientovat na publicistickou činnost, nejprve v redakci Lidových novin, rok poté jako jejich dopisovatel z Paříže. Další sbírky vydal až na konci dvacátých let.

Z Paříže psal fejetony, politické články i recenze děl francouzské literatury. Dlouhodobý pobyt ve Francii a kontakt s tamními umělci měl výrazný vliv na charakter jeho tvorby.

V posledních sbírkách a povídkách se úzkost vyvíjí v odcizení od reálného světa, v jehož vidění autorem se mísí realita a halucinace.

Weiner zůstal ve své době u českých čtenářů nedoceněn, jeho vliv na další generace českých básníků byl však mimořádný, od Jiřího Ortena přes Jiřího Koláře až po Ivana Blatného.


- básnické sbírky Pták, 1913, a Usměvavé odříkání, 1916 – pod vlivem Karla Čapka a jiných ještě s prvky vitalismu
- Netečný divák, 1917 – prozaický debut a zároveň obrat k výrazně úzkostnějšímu pohledu na svět
- Rozcestí, 1918 – básnická sbírka
- Lítice, 1918 – velmi známá expresionistická povídková sbírka, psaná pod vlivem válečných zážitků a traumat
- Škleb, 1918 – další známý povídkový soubor
- Mnoho nocí, 1928 – básnická sbírka
- Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami, 1929 – básnická sbírka
- Mezopotamie, 1930 – básnická sbírka
- Lazebník, 1929 – povídka
- Hra doopravdy, 1934 – povídka