Robert de Roquebrune, vlastním jménem Joseph-Robert-Hertel Laroque de Roquebrune, byl francouzsko-kanadský spisovatel s historickou tematikou.

Robert de Roquebrune byl v roce 1918 spoluzakladatelem modernistické umělecké revue Le Nigog.

Vědomosti Robert de Roquebrune získal spíše samostudiem, protože vysokou školu Collége de France a pařížskou Sorbonu navštěvoval jen krátce. Zájem o dějiny u něho souvisí s urozenými gastoňskými a kanadskými předky.

Po krátkém pobytu v Kanadě byl Robert de Roquebrune jako zaměstnanec Státního kanadského archivu přidělen do pařížského oddělení, kde s přestávkou válečných let 1939 - 46 působil až do svého penzionování. Do roku 1958 zde pracoval jako ředitel.


Tvorba Roberta de Roquebrune je charakteristická tím, že romantická zápletka a heroizace dějin ustupují sílící realistické motivaci.

Historické romány:

Červenokabátníci - 1923, na tomto prvním románě pracoval Robert de Roquebrune od roku 1912 se záměrem odideologizovat nacionalisticky zatížené povstání Vlastenců v roce 1837.

Od oceánu k oceánu - 1924, ztvárnění konfliktního okamžiku kanadských dějin, povstání míšenců a prérijních indiánských kmenů ve vznikajících západních provinciích - Manitobě a Saskatchewanu. Události románu seskupil Robert de Roquebrune kolem ústředních aktérů - frankofonního míšence Riela, náčelníka Kriů Velkého Medvěda, abbého Lacomba - a kolem velké národní stavby století, transkanadské železnice. Román tak vyznívá jako konfrontace starého a nového světa.

Vládkyně - 1960, román
Bývalí Kanaďané - 1962, esej zaměřená opět na minulost

Další díla:
Banka v tísni - 1926, detektivka
Paní Le Marchandovy - 1927, společenský román analyzující úpadek aristokratické rodiny
Vyzvání k životu - 1916, básně v próze, souvisí s básnickým modernismem skupiny Le Nigog