Romain Rolland byl francouzský dramatik, prozaik, literární kritik a hudební historik. V roce 1915 získal jako jeden z prvních na světě Nobelovu cenu za literaturu. Finanční částku s tím spojenou věnoval z větší části na zmírnění útrap lidí postižených válkou. Současně dával všechny své síly a schopnosti do služeb starému kontinentu a pracoval v nově vzniklém Červeném kříži. Stal se jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy.

Romain Rolland se narodil v burgundském městečku Clamecy jako syn notáře. Rollandové byli notáři po několik generací. Již v chlapeckém věku projevoval Romain Rolland velké nadání a tak se v roce 1880 rodina na nátlak matky přestěhovala do Paříže, aby zde jejich syn mohl získat nejlepší vzdělání.
V Paříži vystudoval v letech 1886 - 89 Romain Rolland elitní školu Ecole Normale Supérieure. Poté začal studovat v Římě, kde také zahájil svoji literární činnost. V letech 1893–1912 přednášel jako profesor dějiny umění na Ecole Normale a dějiny hudby na Sorbonně. Současně s tím působil jako hudební kritik a psal hudební monografie. Od roku 1912 se již věnoval pouze umělecké činnosti.

V letech 1922 - 1933 pracoval Romain Rolland na svém druhém rozsáhlém románu s názvem Okouzlená duše. Stal se tak známou postavou světové kultury, že po okupaci Francie hitlerovským Německem se nacisté neodvážili Rollanda zatknout, aby nezpůsobili světovou vlnu nevole. A to i přesto, že Rolland propagoval Sovětský svaz a jeho socialistickou formu vlády, kritizoval fašismus a jeho představitele i Mnichovskou dohodu z roku 1938. Po uzavření Molotovova-Ribbentropova paktu v roce 1939 zaujal kritický postoj i ke Stalinovi.

Romain Rolland zemřel v roce 1944 v Burgundsku, ve městečku Vézelay poblíž svého rodiště.


Romain Rolland je vedle prozaických prací autorem celé řady životopisů významných světových osobností a také mnoha divadelních her určených pro lidové divadlo. V tvorbě divadla pro nejširší lidové vrstvy, které by jim zprostředkovalo hluboké mravní ideály, viděl Rolland možnost povznesení lidstva.

Romány a novely:
Jean-Christophe - 1914, Jan Kryštof, románový cyklus koncipovaný jako symfonie o osudech nadaného hudebního skladatele německého původu v období mezi Pařížskou komunou a první světovou válkou. Za tento román získal autor Nobelovu cenu.

Colas Breugnon - 1919, česky Dobrý člověk ještě žije, svérázný historický román odehrávající se v Burgundsku za vlády Ludvíka XIII. Ústřední postavou je stárnoucí truhlář a řezbář Colas Breugnon, který miluje svou práci, dobré jídlo a pití. Rád si zažertuje s pěknou ženou, zároveň však dokáže bránit život a svobodu proti jejich nepřátelům. Colas prožije tragický rok, kdy mu zemře žena, vyhoří a přijde o většinu svých uměleckých prací. Nakazí se morem a nakonec si zlomí nohu. Přesto stále miluje po galsku život a také jej učí milovat ostatní. Svou snahou být prospěšný svému okolí dokládá, že skutečně „dobrý člověk ještě žije“. Colas má dar barvité fantazie a živého slova, jeho vyprávění je proloženo výrazy burgundskéhou kraje, mnoha příslovími a pořekadly. Příběhy v knize čerpají ze života prostých lidí, oslavují jejich důvtip, tvořivost a smysl pro humor. Jsou přehlídkou francouzského folklóru.

Pierre et Luce -1920, Petr a Lucie, nejslavnější protiválečná milostná novela stavící proti sobě milostný vztah dvou lidí a hrůzy války. Jde o jemně kreslený příběh tragické lásky mladých milenců zahalený stínem válečného utrpení. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému. Na Velký pátek však oba zahynou za náletu v chrámu Saint-Gervais při poslechu gregoriánských chorálů

Clerambault, histoire d'une conscience libre pendant la guerre - 1920, Clerambault, historie svobodného svědomí za války, román, ve kterém autor vyjádřil myšlenku, že vina na válečném konfliktu 1. světové války nebyla jen na nepříteli, tj. na Německu, ale i na francouzské straně.

L'ame enchantée - 1922-1933, Okouzlená duše, druhý autorův rozsáhlý románový cyklus. Román zrcadlí historický vývoj francouzské a evropské společnosti na počátku 20. století a v době nástupu fašismu v Itálii. Hrdinkou románu je dcera ze zámožné měšťanské rodiny, která pohrdne pohodlnou existencí a trpce a bolestně si vybojovává proti společenským konvencím své právo na nezávislý vlastní osud a lásku. Její syn, kterého neprovdána vychovává, dospívá již k myšlence boje za sociální spravedlnost, stává se vyznavačem Říjnové revoluce a socialismu v Rusku a umírá jako oběť italského fašismu.
Jednotlivé části se jmenují:
- Annette et Sylvie -1922, Anneta a Sylvie,
- L'Été -1924, Léto,
- Mere et fils - 1927 Matka a syn
- L'Annonciatrice - 1933, Zvěstovatelka

Divadelní hry:
Orsino - 1890
Les baglioni - 1891, Baglioniové
Caligula - 1893
Le Siege de Mantoue - 1894, Obléhání Mantovy
Jeanne de Piennes - 1896

Les tragédies de la foi - 1903, Tragédie víry, dramatická trilogie, ve které autor ukázal na třech příkladech obrozující sílu víry - víra náboženská, vlastenecká a revolucionářská.
Části trilogie:
- Saint Luis - 1897, Svatý Ludvík
- Aërt - 1898, Aertes
- Le Triomphe de la raison - 1899, Vítězství rozumu

Le Théâtre de la Révolution - 1903, Divadlo revoluce, cyklus divadelních her, týkajících se Velké francouzské revoluce. Tento cyklus je označovaný za Íliadu francouzského národa. Vznikl nejprve jako dramatická trilogie a své jméno dostal v roce 1909. Rolland jej založil na svém teoretickém spise Divadlo lidu a postupně k němu připojoval daší divadelní hry.

Les Loups - 1898, Vlci, první autorova uvedená divadelní hra,
Le Triomphe de la raison - 1899, Vítězství rozumu
Danton - 1900
Le quatorze jullet - 1902, Čtrnáctý červenec

Le temps viendra - 1903, Přijde čas
La Montespan - 1904, Montespanová
Les Trois amoureuses - 1906, Tři zamilovaní
Empédocle - 1918, Empedokles
Liluli - 1919, dramatická protiválečná groteska

Le Jeu de l'amour et de la mort - 1924, Hra o lásce a snrti
Pâques fleuries - 1926, Květná neděle, prolog k cyklu
Les Léonidés - 1929, Leonidy, epilog cyklu
Robespierre - 1939

Životopisy:
François-Millet - 1902, monografie francouzského malíře Jeana Françoise Milleta
La Vie de Beethoven - 1903, Život Beethovenův, monografie
La Vie de Michel-Ange - 1906, Život Michelangelův, monografie

Haendel - 1910, Händel, monografie německého hudebního skladatele Georga Friedricha Händela. Rolland sugestivně líčí Händelův boj s nezájmem obecenstva a konečné vítězství jeho oratorií, zvláště Judy Makabejského.

La Vie de Tolstoi - 1911, Život Tolstého, monografie
Mahatma Gandhi - 1924, monografie Mahátmy Gándhího

Beethoven. Les grandes époques créatrices - 1928-1945, Beethoven. Velká tvůrčí období. Rozsáhlá pětidílná monografie o životě německého skladatele Ludwiga van Beethovena. Autor zde použil výsledky svého celoživotního bádání a zkušeností. Nejde o zachycení všech dostupných podrobností o životě a díle velkého skladatele, ale o postižení jeho tvůrčí i lidské velikosti v životních okamžicích a dílech zvlášť významných a typických.

Essai sur la mystique et l'action de l'Inde vivante - 1929-1930, Mystický a činný život dnešní Indie, skládá se ze dvou monografií:
- La Vie de Ramakrishna - 1929, Život Ramakrišnův
- La Vie de Vivekananda et l'Évangile universel - 1930, Vivekanda a jeho univerzální evangelium

Charles Péguy - 1945, posmrtně vydaná monografie francouzského básníka a esejisty

Eseje a vědecké práce:

Empédocle d'Agrigente - 1890, Empedokles z Akragantu, esej, popis doby a filozofie předsokratovského lékaře, básníka a zakladatele rétoriky

Histoire de l'opéra avant Lully et Scarlatti - 1895, Dějiny opery v Evropě před Lullym a Scarlattim, první Rollandova publikovaná kniha, která byla předložena jako disertační práce a odměněna cenou Akademie. Autor objasňuje, jak se na italské půdě vyvinul na základě již existujících hudebních forem nový scénický útvar, spojující hudbu, zpěv a tanec v jednotný umělecký počin, který se stal základem dnešní opery.

Le Théâtre du peuple - 1903, Divadlo lidu, teoretická práce,

Musiciens d'autrefois - 1908, Hudebníci minulosti, studie o vzniku opery, o uvedení první opery v Paříži, o lidském i uměleckém profilu Jeana-Baptisty Lullyho a o hudebních osobnostech jako byl Christoph Willibald Gluck, André Ernest Modeste Grétry nebo Wolfgang Amadeus Mozart.

Musiciens d'aujourd'hui - 1908, Hudebníci nedávné doby, duchaplné a podnětné úvahy o skladatelích Hectoru Berliozovi, Camillovi Saint-Saënsovi, Richardu Straussovi a dalších, o Wagnerových operách Siegfried a Tristan a Isolda, o Debussyho Pelleovi a Melisandě i o hudebním životě Francie po roce 1870.

Au-dessus de la Męlée - 1915, Nad vřavou, soubor protiválečných článků

Inde - 1915-1943, Indie, deníková kniha zachycující Rollandovy styky s představiteli obrozující se Indie, zejména s Rabíndranáthem Thákurem a Mahátmou Gándhím)

Voyage musical aux pays du passé - 1919, Hudebníkova cesta do minulosti, řada studií o hudbě a hudebnících 18. století

La Révolte des machines - 1921, Vzpoura strojů, filmový scénář,

Les Aimés du Beethoven - 1927, Beethoven a ženy, studie sleduje Beethovenova, setkání se ženami, jeho mnohá, avšak marná milostná vzplanutí a vítězství jeho mohutné tvůrčí energie nad neustálým zklamáním v intimním životě.

Goethe et Beethoven - 1930, Goethe a Beethoven

Quinze ans de combat - 1935, Patnáct let bojů, výbor z článků a korespondence, česky jako Sbohem minulosti

Comment empécher la guerre - 1936, Zabraňte válce
Compagnos de route - 1936, Společníci cesty, česky jako Cesta k pravdě, soubor esejí
Le Voyage intérieur - 1942, Cesta do hlubin nitra

Mémoires - 1956, Paměti a vzpomínky, posmrtně vydané Rollandovy paměti,
Journal 1915-1943 - 1960, Denik 1915-1943, posmrtně vydané záznamy z Rollandova deníku.