Roman Ráž je prozaik, autor rozhlasových her, seriálů, fejetonů, stejně jako televizních her a dvou televizních filmů.
Roman Ráž vystudoval po maturitě dějiny umění a estetiku. Souběžně studoval na FAMU filmovou vědu a dramaturgii.
Od roku...
Životopis
Roman Ráž je prozaik, autor rozhlasových her, seriálů, fejetonů, stejně jako televizních her a dvou televizních filmů.
Roman Ráž vystudoval po maturitě dějiny umění a estetiku. Souběžně studoval na FAMU filmovou vědu a dramaturgii.
Od roku 1958 byl Roman Ráž režisérem estrádního jednatelství v Brně, v roce 1967 působil jako dramaturg Čs. televize, odkud musel z politických důvodů odejít. Od roku 1972 je spisovatelem z povolání.
V sedmdesátých letech bylo vydání tří Rážových knih zakázáno. Autorova otevřenost v zobrazení lidských postojů byla pro tzv. normalizaci nepřijatelná.
Próza:
Jediná noc - 1962, debut, povídkovým svazek založený na působivých příbězích lidských vztahů
V šedesátých letech patřil Ráž k autorům rozšiřujícím stylotvorné prostředky prozaického textu v prózách:
Učitel ptačího zpěvu - 1966
Kdo umlčel Matyáše - 1968
Další prózy:
Jednou se ohlédneš - 1976
Smrt v kaštanovém domě - 1979
Prodavač humoru - 1979, stěžejní román autobiografického rázu, který sám autor označuje za tragikomický. Napsal ho ve svých čtyřiatřiceti letech, ale vydán byl až za deset let. Dočkal se tří českých a několika zahraničních vydání i filmového zpracování. Ráž velmi mistrně vystihl postojové roviny zklamaného šedesátníka, odcházejícího do důchodu bez viditelného úspěchu a uznání.
Bludné kameny - 1981, román
Vrabčí hnízdo - 1983
Šokmistr - 1983
Narcisový dům - 1985
Pokušení na konci léta - 1989
In flagranti - 1989, černá groteska, v níž autor rozvíjí reálný motiv v absurdně gradovaný příběh, odhalující ztrátu základní mezilidské komunikace.
Cesta na kolenou - 1992
Zachránce samoty - 1999, toto dílo ukazuje podstatu Rážova vidění světa i jeho tvůrčího projevu, tak jako jeho další dílo
Faust umírá dvakrát - 2003, jde o modelový příběh o zrůdnosti politické moci. Autor jej napsal v šedesátých letech podle vlastní rozhlasové hry. Toto dvakrát zakázané dílo se dočkalo vydání až v roce 2003. Ráž tu vystupuje v roli zúčastněného, zaangažovaného svědka, což je nejbližší jeho prozaickému naturelu.
Roman Ráž vystudoval po maturitě dějiny umění a estetiku. Souběžně studoval na FAMU filmovou vědu a dramaturgii.
Od roku 1958 byl Roman Ráž režisérem estrádního jednatelství v Brně, v roce 1967 působil jako dramaturg Čs. televize, odkud musel z politických důvodů odejít. Od roku 1972 je spisovatelem z povolání.
V sedmdesátých letech bylo vydání tří Rážových knih zakázáno. Autorova otevřenost v zobrazení lidských postojů byla pro tzv. normalizaci nepřijatelná.
Dílo Romana Ráže:
Próza:
Jediná noc - 1962, debut, povídkovým svazek založený na působivých příbězích lidských vztahů
V šedesátých letech patřil Ráž k autorům rozšiřujícím stylotvorné prostředky prozaického textu v prózách:
Učitel ptačího zpěvu - 1966
Kdo umlčel Matyáše - 1968
Další prózy:
Jednou se ohlédneš - 1976
Smrt v kaštanovém domě - 1979
Prodavač humoru - 1979, stěžejní román autobiografického rázu, který sám autor označuje za tragikomický. Napsal ho ve svých čtyřiatřiceti letech, ale vydán byl až za deset let. Dočkal se tří českých a několika zahraničních vydání i filmového zpracování. Ráž velmi mistrně vystihl postojové roviny zklamaného šedesátníka, odcházejícího do důchodu bez viditelného úspěchu a uznání.
Bludné kameny - 1981, román
Vrabčí hnízdo - 1983
Šokmistr - 1983
Narcisový dům - 1985
Pokušení na konci léta - 1989
In flagranti - 1989, černá groteska, v níž autor rozvíjí reálný motiv v absurdně gradovaný příběh, odhalující ztrátu základní mezilidské komunikace.
Cesta na kolenou - 1992
Zachránce samoty - 1999, toto dílo ukazuje podstatu Rážova vidění světa i jeho tvůrčího projevu, tak jako jeho další dílo
Faust umírá dvakrát - 2003, jde o modelový příběh o zrůdnosti politické moci. Autor jej napsal v šedesátých letech podle vlastní rozhlasové hry. Toto dvakrát zakázané dílo se dočkalo vydání až v roce 2003. Ráž tu vystupuje v roli zúčastněného, zaangažovaného svědka, což je nejbližší jeho prozaickému naturelu.