Rudolf Christoph Eucken byl německý filosof usilující o obnovu idealistického myšlení a tvořivých sil člověka. V roce 1908 mu byla udělena Nobelova cena za: Závažné hledání pravdy, pronikavou sílu myšlení a široký rozhled, vřelost a mohutnost stylistického ztvárnění, s nimiž v mnoha pracích hájil a rozvíjel idealistickou životní filosofii.

Rudolf Christoph Eucken studoval klasickou filologii, historii a filosofii v Berlíně a Göttingenu. Měl hluboký zájem o Aristotelovy postupy a výrazové prostředky. Často mu byl vzorem i filosof Fichte. Nejednou se setkal s nepříznivými ohlasy v odborných kruzích v Německu, nedal se však odradit. Publikoval i později několik prací o zásadních problémech lidského bytí. Je zajímavé, že získával stále širší a kladný ohlas u mladší generace, dokonce i za hranicemi Německa a Evropy.


Podstatu svého založení vyložil Rudolf Eucken v dílech:
Jednota duchovního života – 1888
Smysl a hodnota života – 1908 (č. 1938)

Další díla:
Grundlinien einer neunen Weltanschauung – 1901 (Základní obrysy nového životního názoru), kniha byla ve švédském překladu pravděpodobně hlavním impulsem k udělení Nobelovy ceny.

Erkennen und Leben – 1912 (Poznání a život)
Mensch und Welt – 1918 (Člověk a svět)
Geistige Strömungem – 1916 (Duchovní proudy)
Dějiny – česky 1936