Rudolf Kalčík byl prozaik, filmový scenárista, autor ideově a tematicky vyhraněných děl, situovaných především na Šumavu.

Rudolf Kalčík pocházel z rodiny státního zaměstnance. V šesti letech ztratil matku, proto pobýval u příbuzných v jižních Čechách. Jeho otec se přestěhoval do Nového Bohumína, kde Rudolf Kalčík začal studovat gymnázium. Ve studiu pak pokračoval v Českém Krumlově a v roce 1943 dokončil studia v Českých Budějovicích, kde byl také další dva roky totálně nasazen.

Po 2. světové válce, v roce 1945 se Rudolf Kalčík stal členem KSČ a začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština, filozofie. Studia ukončil v roce 1950. Po studiích absolvoval dva roky základní vojenskou službu u pohraniční stráže, což mělo vliv na jeho literární tvorbu.

V letech 1952 - 54 působil Rudolf Kalčík jako učitel ve Veltrusích nad Vltavou. V roce 1954 nastoupil jako redaktor časopisu Československý voják, kde pracoval dvacet let. Zároveň byl externím nakladatelským lektorem a předsedou redakční rady nakladatelství Naše vojsko.

Od počátku 70. let 20. století se Rudolf Kalčík aktivně podílel na činnosti Svazu českých spisovatelů. Redigoval Literární měsíčník, vykonával funkci tajemníka literárního odboru Svazu českých spisovatelů a předsedy Českého literárního fondu. Díky jeho funkcím mohl hodně cestovat do zahraničí.

Vedle vlastní novinářské a beletristické tvorby se Rudolf Kalčík soustřeďoval především na péči o mladé začínající autory. V roce 1978 byl jmenován zasloužilým umělcem.


Rudolf Kalčík ztvárňoval osudy a dramatické zápasy hrdinů z řad našich ozbrojených složek. Nejlepšími díly osobitě obohatil žánr dobrodružné literatury. O literární tvorbu se pokoušel již za studií na gymnáziu, při studiích na filozofické fakultě knižně debutoval. Pro svůj vstup do literatury použil pseudonym Josef Šimůnek.

Kalčíkovu prozaickou tvorbu charakterizuje dějový spád, napínavost a množství zápletek, což ji řadí k žánru dobrodružné literatury. Autor však hranice tohoto žánru překračuje a to především výběrem a posláním ztvárňované tématiky i etickými a psychologickými aspekty svých prací.

Z povídek Rudolfa Kalčíka vyzařuje důvěrná znalost zobrazovaného prostředí, realistická kresba postav a atmosféry. Kalčíkův styl je úsporný a srozumitelný.

První díla nebyla příliš výrazná, vyznačovala se však jasnou ideovostí.
Setkání s válkou - 1947, román
Dvanáct stalinských zpěvů - 1949, poéma

Svou vlastní tvůrčí polohu našel Rudolf Kalčík až během základní vojenské služby. Jádrem jeho literární činnosti se staly prózy, které zobrazovaly život pohraničníků a jejich namáhavou a nebezpečnou službu v šumavských lesích.

V hraničních horách - 1954, soubor povídek, které se odehrávají na Šumavě počátkem 50. let. Povídky jsou plné napětí, dramatických situací a odvážných akcí.

Oheň v srdci - 1955, povídková sbírka. Autor si zde všímá vlivu Říjnové revoluce na české vojáky v rakousko-uherské armádě a v armádě nově vzniklého československého státu, některé povídky vyprávějí o hrdinství lidí při Slovenském národním povstání, o nacistické okupaci jižních Čech a o statečnosti ochránců našich státních hranic.

Král Šumavy - 1960, román vznikl přepracováním scénáře stejnojmenného filmu z roku 1958. Jde o příběh z poúnorového života dřevařské vesnice u bavorských hranic a ze života pohraničníků. Ti dlouho bezvýsledně pátrají po nepolapitelném muži, "Králi Šumavy", a snaží se překazit jeho protizákonnou činnost, vyplývající z nenávisti k novému politickému a státnímu zřízení.
Rudolf Kalčík si pro postavu krále Šumavy vypůjčil skutečnou šumavskou legendu, Kiliána - Franze Nowotného. Franz Nowotny pocházel z německé rodiny s pašeráckou tradicí, ze Starých Hutí. V roce 1946 byl odsunut do Bavorska a usadil se v městečku Röhrnbachu. Už za první republiky si přivydělával pašováním přes hranici a i po odsunu se do své bývalé vlasti vracel.
Román má dobře promyšlenou stavbu, vystupuje v něm mnoho výrazných a věrohodných postav. Autor svým vyprávěním o narušiteli státních hranic dosáhl velkého úspěchu. Román vyšel do roku 1981 desetkrát a byl přeložen do několika jazyků.

Bílý list - 1964, prozaický cyklus, ve kterém jsou shrnuty povídky a črty z autorových vzpomínek na Slovensko, na konec války a na Šumavu i na společenské reality 60. let. Titulní próza byla s četnými úpravami vydána jako samostatná novela.

Bílý list - 1976, novela. Tragický příběh někdejšího kapitána Státní bezpečnosti, který se na sklonku své životní kariéry setkává s dívkou, hledající tak jako on nový "bílý list" pro svůj život.

V ruce samopal - 1972, kronika jednoho pohraničního útvaru SNB z let 1946 - 49, která má velmi blízko k literatuře faktu. Kronika byla přeložena do několika jazyků a v roce 1980 byla i zfilmována pod názvem Drsná planina. Spoluautorem díla byl Václav Janeček.

Bílý šeřík - 1975, sbírka povídek, ve které se autor vrátil ke Slovenskému národnímu povstání a k posledním týdnům 2. světové války.

Výbor z povídek - 1978, obsahuje nejlepší autorovy příběhy s historickými a vojenskými náměty z doby kolem konce 1. světové války, příběhy z 2. světové války, ze Slovenského národního povstání, z prvních dnů míru a příběhy o životě a práci našich pohraničníků v poválečných letech

Bartolomějská ulice - 1980, soubor deseti kriminálních, reportážně pojatých povídek přibližuje případy Československé bezpečnosti od prvních poválečných let do poloviny šedesatých let

Rudolf Kalčík se podílel na několika pracích s bezpečnostní tematikou:
Tady bezpečnost - 1966, pod pseudonymem R. Jánský
Bezpečnost zasahuje - 1967, pod pseudonymem R. Jánský
Bartolomějská 10 - 1968, pseudonym Pavel Karták
Cena smrti - 1971, pseudonym Karel Pavlík

Stráže na pomezí - 1958, svazek reportážních fotografií Jaroslava Zimy, které Rudolf Kalčík opatřil texty

Šumavské proměny - 1970, propagační publikace
Cesta - 1974, sborník mladé prózy, do kterého Kalčík napsal doslov

Rudolf Kalčík byl úspěšný i jako scenárista. Vytvořil několik původních scénářů a svou tvorbou poskytl náměty jiným scenáristům.

Král Šumavy - 1959, drsná a syrová šumavská příroda je kulisou napínavého příběhu, ve kterém pohraničníci tvrdě zasahují proti narušitelům státních hranic

Vstup zakázán - 1959, dva krátké snímky z prostředí pohraničníků, hraný debut režiséra Františka Vláčila

Boty plné vody - 1976, tři příběhy ze života pohraničníků - Zelenáči (příběh z roku 1945), Silvestr (1948), Zimní vítr (1951)

Drsná planina - 1980, podle kroniky V ruce samopal, příběh z července 1946 až října 1949 vypráví osudy několika pohraničníků v malé obci na západní hranici.

Sedmého dne večer - 1974, do pohraniční vsi přichází Václav Martan, který si za pokus o únos a emigraci odseděl pět let a po vypršení trestu a práci v uranových dolech se chce usadit. Nastoupí jako pomocník na svážení dřeva. Sblíží se s brigádnicí Ivanou a rád by si ji vzal za ženu. Ve vesnici o jeho minulosti nikdo nic neví, ale i Ivana skrývá tajemství. Do všech jejich plánů však zasáhne podezření z vraždy dvou lesníků.

Třicet případů majora Zemana - jeden díl, Strach