Sergej Alexandrovič Jesenin byl významný ruský básník počátku 20. století.

Sergej A. Jesenin pocházel z rolnické rodiny žijící v Rjazaňské gubernii. Jako dítě byl vychováván na vesnici v nábožensky založené rodině svých prarodičů (z matčiny strany). Navštěvoval zemskou selskou školu v Konstantinově a dvouletou školu pro učitele v Spas - Klepikach. Měl se stát učitelem, ale v roce 1912 odjel k otci do Moskvy s rozhodnutím stát se básníkem.

Sergej Jesenin zprvu pracoval jako dělník, tiskárenský korektor. V letech 1913 - 15 studoval na Lidové univerzitě Šaňavského ve snaze doplnit si vzdělání. Hodně četl, publikoval první básně.
Velký význam pro jeho tvorbu mělo přestěhování do Petrohradu, setkání s tamními básníky a uvedení do literárních časopisů a salonů. Jako manžel americké tanečnice I. Duncanové pobýval v letech 1922 - 23 v cizině.

Bohémský způsob života, trýznivé hledání vnitřní jednoty v rozkolísaném světě, nepřízeň oficiální kritiky, to vše působilo negativně na zdravotní stav básníka.Léčil se v psychiatrickém sanatoriu u Moskvy, poté odjel do Leningradu. Jeho stav se však nezlepšil, nezbavil se duševní trýzně a nakonec v roce 1925 ukončil svůj život sebevraždou.


Sergej A. Jesenin je autorem dvaceti čtyř básnických knih, jeho melodickou lyrickou poezii ovlivnily zážitky na ruském venkově, lidová poezie, hledání vztahu ke změnám v ruské společnosti, úvahy o základních otázkách lidského bytí.

V raném období psal Sergej Jesenin převážně drobnou lyriku inspirovanou krásou přírody, folklorem, láskou a pravoslavim.
Slavnost za mrtvé - 1916, první vydaná sbírka básní

Jeseninův zájem o ruské dějiny se projevil v poemách:
Vyprávění o Jevpatii Kolovratovi - 1914
Starostka Marfa - 1914

V roce 1919 se Jesenin přihlásil ke skupině imažinistů, kteří uznávali básnický obraz jako konečný cíl slovesného umění. Brzy se však s imažinismem rozešel.
Mariiny klíče - 1918
Pugačov - 1921, dramatické pásmo

V drobných poemách se stále vyrovnával s revolucí, pokoušel se o smíření světa staré Rusi se světem revoluce:

Rus sovětská - 1925 s poemami, které patří k básnickým skvostům autorovy občanské lyriky:
Poema o 36
Píseň o velkém pochodu
Návrat do rodného kraje
Rus mizející
Rus sovětská

Revoluční tematika je rovněž základem lyrických básní:
Stansy - 1924
Kapitán země - 1924
Balada o dvaceti šesti - 1924

Anna Sněginová - 1925, lyricko - epická poema. Melanchonický příběh básníkovy první lásky na pozadí dramatických proměn ruské vesnice.

Výrazem básníkova zápasu se smutkem a osamělostí jsou díla:
Krčemná Moskva - 1924
Verše skandalisty - 1924
Země ničemů - 1924, dodnes nedoceněná hra

V závěru života byl Jesenin stále silněji poután k reflexivní, elegické lyrice. V básních medituje o životě a smrti, nenávratně ztraceném mládí i špatně prožitém životě:

Nekřičím, nepláču, nelkám - 1922
Nevyřčenou svěžest, jasnou modř a něhu - 1925

Další díla:
Inonie - 1918
Nebeský bubeník - 1918
Jordánská holubice - 1918, básně založené na křesťanské symbolice
Jsem poslední básník Sorokoust - 1920

Stohlavá saň - 1920 - autor vyjadřuje přesvědčení o potřebě překonat patriarchální formy života na ruské vesnici.

Železný Mirgorod - 1923, kriticky laděná črta z pobytu v Americe
Perské motivy - 1924, sbírka lyrických veršů vznikla v souvislosti Jeseninova pobytu na Kavkaze

Černý muž - 1925, poema vzniklá pod vlivem Puškinova Mozarta a Salieriho, v níž autor rozmlouvá v hluboké depresi se svým dvojníkem. Jde o meditaci o životě a smrti.

V českém prostředí Jesenin zdomácněl díky překladům B. Mathesia a později J. Zábrany:
Modravá Rus - 1940
Zvony v trávě - 1975
Slaměný měsíc - 1981
Ryšavý podzim - 1984
Nebudu si lhát - 1995