Stanislav Augusta se narodil v Pelhřimově. Měšťanskou a odbornou pokračovací školu vychodil v Pelhřimově a v Pardubicích.

Od roku 1929 byl továrním dělníkem a číšníkem v Pelhřimově, pak krmičem dobytka. Mezi léty 1931-35 pracoval jako cukrářský a pekařský učeň a tovaryš v Pardubicích, poté byl kamelotem v Praze, dále zápasníkem a boxerem v arénách, na Pelhřimovsku dělníkem v lomu, při stavbách silnic, na pile a podobně. Zastával mnoho různých profesí.

Roku 1941 těžce onemocněl srdeční chorobou a po dvouletém nemocničním léčení byl dán do invalidního důchodu. Do zhoršení svého zdravotního stavu (1946) zastával místa knihovníka v Pelhřimově. Roku 1974 se přestěhoval do Černošic u Prahy, kde také 23. července 1990 zemřel.

Od roku 1942 přispíval do Týdeníku z Českomoravské vysočiny, Nástupu, Palcátu, Jiskry, Mateřídoušky, Daru, Pelhřimovských novin, Rovnosti, Červeného květu, Jihočeské pravdy, Kulturních novin, Práce, Zemědělských novin, Rudého práva a do dalších. Spolupracoval s Československým rozhlasem v Jihlavě a Českých Budějovicích. Motivem jeho děl je rodná Vysočina.


Básnické sbírky
- Chudá milá (1943)
- Pěšinou samoty (1944)
- Poznání (1947)
- Pohádka o stříbrném vrchu Křemešníku (1958) - pouze jedna báseň
- Zkřehlými prsty (1973) - výbor z poezie, nové básně a reedice Strmé cesty
- Živá voda (1981)

Další dílo
- Strmá cesta (1946) - román
- I nejvíce znavená řeka jednou do moře dospěje přece (1958) - korespondence s P.Bezručem