Stanislav Kostka Neumann byl básník, publicista, překladatel, jedna z vedoucích tvůrčích osobností na přelomu 19. a 20. století a v první polovině 20. století.
Stanislav Kostka Neumann se narodil jako syn advokáta a říšského poslance...
Životopis
Stanislav Kostka Neumann byl básník, publicista, překladatel, jedna z vedoucích tvůrčích osobností na přelomu 19. a 20. století a v první polovině 20. století.
Stanislav Kostka Neumann se narodil jako syn advokáta a říšského poslance Stanislava Neumanna a Karoliny rozené Eichlerové, dcery berounského obuvníka. V roce 1880 mu otec zemřel a nadále byl vychováván matkou a tetami v "olšanské vile" na Žižkově. Zde se později scházela jeho anarchistická skupina - Fráňa Šrámek, Karel Toman aj.
Studium na gymnáziu a obchodní akademii Neumann nedokončil. Pro účast v hnutí tzv. Omladiny 1893 byl zatčen a v Plzni na Borech strávil 14 měsíců.
Na sklonku 90. let 19. století se Neumann přiklonil k ideologii komunistického anarchismu a k anarchistickému hnutí, které prosazoval v časopise Nový kult.
Po kratším pobytu ve Vídni se Neumann v letech 1905 - 14 usadil na Moravě. Zúčastnil se vystoupení předválečné moderny v Almanachu prosazujícím expresionismus, kubismus a futurismus.
V roce 1915 narukoval S. K. Neumann do armády a prodělal válečné tažení v Makedonii a Albánii. Po vyhlášení samostatnosti se usadil v Praze. Zde založil časopis Červen (1918-22), kolem něhož soustředil jak předválečnou modernu (Karel Čapek, Josef Čapek aj.), tak nastupující mladou generaci hlásící se k tzv. proletářskému umění (Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Jiří Wolker).
V roce 1929 byl S. K. Neumann jedním ze sedmi spisovatelů, kteří se postavili proti novému Gottwaldovu vedení v KSČ a byl ze strany vyloučen. Zůstal však i nadále věrný levicovému zaměření.
S. K. Neumann vedl časopis Levá fronta, podílel se na vytvoření protifašistické kulturní fronty. Za okupace se ukrýval ve Vápenném Podole v Železných horách. Poslední dva roky života žil v Praze a redigoval časopis Tvorba. Jeho syn je známý herec Stanislav Neumann.
Poezie - básnické sbírky:
Ranné básnické sbírky S. K. Neumanna jsou psány většinou volným veršem. Mají znaky symbolismu a útočné dekadence. Satan je pro něho symbolem vzpoury lidstva proti útisku a vykořisťování.
Nemesis bonorum custos - 1895, Spravedlnost, ochránkyně dobrých
Jsem apoštol nového žití - 1896
Apostrofy hrdé a vášnivé - 1896
Satanova sláva mezi námi - 1897
Sen o zástupu zoufajících - 1905
Pro autorovu tvorbu byl podnětný pobyt na Moravě a blízký styk s přírodou:
Kniha lesů, vod a strání - 1914
Další poezie:
Bohyně, světice, ženy - 1915, historie "věčného" ženství
Nové zpěvy - 1918
Třicet zpěvů z rozvratu - 1918, ohlasy na první světovou válku
Rudé zpěvy - 1923
Píseň o jediné věci - 1927
Žal - 1931
Srdcová dáma - 1932
Láska - 1933, soubor tří předchozích sbírek
Srdce mračna - 1935, věnováno Maximu Gorkému
Sonáta horizontálního života - 1937, básnické vyjádření obav z fašismu
Bezedný rok - 1945, básnické vyjádření posledního roku republiky
Zamořená léta - 1946
Próza:
Jelec - 1931
Zlatý oblak - 1932, román
Enciány a Popa Ivana - 1933
Vzpomínky na 1. světovou válku:
Elbasan - 1922
Válčení civilistovo - 1925
Bragožda - 1928
Vzpomínky - 1931
Sociální problematiku první republiky zachycuje soubor fejetonů z cestopisného deníku:
Československá cesta - 1934, 1935, dva díly
Kulturně historické práce:
Dějiny lásky - 1925
Maxmilián Robespierre - 1927
Francouzská revoluce - 1929-30
Dějiny ženy - 1931-32
S. K. Neumann také hodně překládal, především z francouzštiny.
Stanislav Kostka Neumann se narodil jako syn advokáta a říšského poslance Stanislava Neumanna a Karoliny rozené Eichlerové, dcery berounského obuvníka. V roce 1880 mu otec zemřel a nadále byl vychováván matkou a tetami v "olšanské vile" na Žižkově. Zde se později scházela jeho anarchistická skupina - Fráňa Šrámek, Karel Toman aj.
Studium na gymnáziu a obchodní akademii Neumann nedokončil. Pro účast v hnutí tzv. Omladiny 1893 byl zatčen a v Plzni na Borech strávil 14 měsíců.
Na sklonku 90. let 19. století se Neumann přiklonil k ideologii komunistického anarchismu a k anarchistickému hnutí, které prosazoval v časopise Nový kult.
Po kratším pobytu ve Vídni se Neumann v letech 1905 - 14 usadil na Moravě. Zúčastnil se vystoupení předválečné moderny v Almanachu prosazujícím expresionismus, kubismus a futurismus.
V roce 1915 narukoval S. K. Neumann do armády a prodělal válečné tažení v Makedonii a Albánii. Po vyhlášení samostatnosti se usadil v Praze. Zde založil časopis Červen (1918-22), kolem něhož soustředil jak předválečnou modernu (Karel Čapek, Josef Čapek aj.), tak nastupující mladou generaci hlásící se k tzv. proletářskému umění (Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Jiří Wolker).
V roce 1929 byl S. K. Neumann jedním ze sedmi spisovatelů, kteří se postavili proti novému Gottwaldovu vedení v KSČ a byl ze strany vyloučen. Zůstal však i nadále věrný levicovému zaměření.
S. K. Neumann vedl časopis Levá fronta, podílel se na vytvoření protifašistické kulturní fronty. Za okupace se ukrýval ve Vápenném Podole v Železných horách. Poslední dva roky života žil v Praze a redigoval časopis Tvorba. Jeho syn je známý herec Stanislav Neumann.
Dílo S. K. Neumanna:
Poezie - básnické sbírky:
Ranné básnické sbírky S. K. Neumanna jsou psány většinou volným veršem. Mají znaky symbolismu a útočné dekadence. Satan je pro něho symbolem vzpoury lidstva proti útisku a vykořisťování.
Nemesis bonorum custos - 1895, Spravedlnost, ochránkyně dobrých
Jsem apoštol nového žití - 1896
Apostrofy hrdé a vášnivé - 1896
Satanova sláva mezi námi - 1897
Sen o zástupu zoufajících - 1905
Pro autorovu tvorbu byl podnětný pobyt na Moravě a blízký styk s přírodou:
Kniha lesů, vod a strání - 1914
Další poezie:
Bohyně, světice, ženy - 1915, historie "věčného" ženství
Nové zpěvy - 1918
Třicet zpěvů z rozvratu - 1918, ohlasy na první světovou válku
Rudé zpěvy - 1923
Píseň o jediné věci - 1927
Žal - 1931
Srdcová dáma - 1932
Láska - 1933, soubor tří předchozích sbírek
Srdce mračna - 1935, věnováno Maximu Gorkému
Sonáta horizontálního života - 1937, básnické vyjádření obav z fašismu
Bezedný rok - 1945, básnické vyjádření posledního roku republiky
Zamořená léta - 1946
Próza:
Jelec - 1931
Zlatý oblak - 1932, román
Enciány a Popa Ivana - 1933
Vzpomínky na 1. světovou válku:
Elbasan - 1922
Válčení civilistovo - 1925
Bragožda - 1928
Vzpomínky - 1931
Sociální problematiku první republiky zachycuje soubor fejetonů z cestopisného deníku:
Československá cesta - 1934, 1935, dva díly
Kulturně historické práce:
Dějiny lásky - 1925
Maxmilián Robespierre - 1927
Francouzská revoluce - 1929-30
Dějiny ženy - 1931-32
S. K. Neumann také hodně překládal, především z francouzštiny.