Stanislaw Przybyszewski byl polský spisovatel a dramatik.

Stanislav Przybyszewski se narodil v učitelské rodině. Studoval architekturu a medicinu v Berlíně. Pohyboval se v prostředí německo - skandidávské bohémy. Jeho první manželkou byla norská spisovatelka Dagny Juelová, která byla v roce 1901 zavražděna v Tbilisi.

Jako redaktor časopisu Źycie v Krakově byl Stanislaw Przybyszewski vůdčí osobností polských dekadentů. Úzce spolupracoval s českými literáty, často publikoval v českých časopisech, propagoval v Polsku českou kulturu. Byl jedním z nejpřekládanějších polských autorů do češtiny. V letech 1901 - 1905 žil ve Varšavě, v letech 1906 - 19 pracoval v Mnichově. Podnikal cesty po Evropě, od roku 1924 byl úředníkem Kanceláře prezidenta republiky ve Varšavě.


Stanislaw Przybyszewski patřil k tvůrcům programu polských expresionistů, sdružených kolem pozňanského časopisu Zdrój. Byl předchůdcem polského modernismu, otevíral cestu k dekadenci, impresionismu a expresionismu. V jeho tvorbě se sváří rozum a instinkt, vědomí a podvědomí i kult erotiky.

Raná díla která psal německy:
Černá mše - 1894, báseň v próze
Satanovy děti - 1897,román
Homo sapiens - 1895 - 98, trilogie
Pro štěstí - 1897, drama
K psychologii individua - 1892, esej

Pozdější díla psal Przybyszewský již polsky:
Synové země - 1904 - 11, trilogie
Silný člověk 1912 - 13
Křik - 1917
Království bolestné - 1924

Uznání získala i autorova dramatická tvorba:
Zlaté rouno - 1901
Sníh - 1903
Sňatky - 1907
Hlubina - 1912
Mstitel - 1927

Moji současníci - 1926 - 1930, 2 svazky, literárně cenné memoáry

Przybyszewski v devadesátých letech hojně publikoval v českých časopisech - Epipsychidion - 1897, U moře - 1897 aj. Ideou satanismu ovlivnil mj. S.K. Neumanna, byl uznáván i F.X.Šaldou.
Jeho díla byla překládána do slovanských a skandidávských jazyků a do němčiny.